Nicoletta Elmi 60 let

Nicoletta Elmi se narodila 13. února 1964 v Římě. Její tetou a to velmi oblíbenou, byla populární televizní moderátorka Maria Giovanna Elmi. Nicoletta jako nadané, pohledné dítko se zrzavou kšticí, začala s vystupováním již ve svých čtyřech letech. Jednalo se zejména o reklamy pro módní časopisy a tehdy si jí také všimli filmaři. Filmovým debutem je muzikál s populární dvojící Al Bano a Romina Power, kde hrála Nicoletta malou Rosy. Film se jmenuje IL SUO NOME É DONNA ROSA (1969). S tímto populárním hudebním duem natáčela hned o rok později další snímek MEZZANOTTE D´AMORE (1970). Poté vstoupí do historie italské televize sérií televizních reklam na polaroid a konzervované hovězí maso Simmental.

Napínavé giallo PREOFONDO ROSSO (TMAVĚ ČERVENÁ) – 1975 je film, který sama Nicoletta považuje za nejzdařilejší ve své kariéře. Na výkon v tomto filmu je hrdá a navíc sama dodává, že Dario Argento byl jedním z režisérů, který jí dal nejvíce. Druhým režisérem, kterého si velmi považuje je Massimo Dallamano a jeho snímek IL MEDAGLIONE INSANGUINATO (1975) je další filmem na který Nicoletta velice ráda vzpomíná. Dallamano byl prý velmi talentovaný a vizionářský umělec a pomohl Nicolettě využít všechnu sílu a vášeň pro ztvárnění její postavy Emily Williams. Jednalo se o první velkou hlavní roli Nicoletty. Kdyby se stala Nicoletta herečkou, dlužila by prý nejvíce těmto dvěma režisérům. Massimo Dallamano bohužel zemřel hned rok po natočení snímku IL MEDAGLIONE INSANGUINATO a to při automobilové nehodě, ve věku 59 let, hned po ukončení natáčení filmu QUELLI DELLA CALIBRO 38 (1976).

V kariéře Nicoletty nelze ještě opomenout film DEMONI (1985) v režii Lamberta Bavy, kde již Nicoletta vyrostla z rolí malých „spratků" v krásnou ženu. Jako Benedetta Valentini se Nicoletta představila ještě na televizní obrazovce. Bylo to roku 1988 v seriálu I RAGAZZI DELLA 3 C. Nicoletta se účastnila natáčení dvou sérií a třetí návrh v roce 1989, navzdory výrazným úspěchům, již odmítla. Tím končí její herecká kariéra a koncem osmdesátých let „koketovala" Nicoletta také se sportovní kariérou basketbalistky.

Na počátku devadesátých let nastupuje Nicoletta svůj nový životní směr. Stěhuje se do Milána a stává se lékařkou se specializací na logopedii. Svět filmu prý opustila zejména proto, že neviděla budoucnost ve vhodných rolích pro svou osobu. Z filmování má ale zážitky, které je schopna docenit až nyní. Ve většině filmů byla velmi malá a například si vzpomíná, že ve snímku MORTE A VENEZIA (SMRT V BENÁTKÁCH) 1971, jí pěkný velký muž vzal do náruče a usmíval se na ní. Teprve dnes si uvědomuje, že to byl Luchino Visconti a tyto vzpomínky už jí nikdo nevezme.