Delphine Seyrig (1932 - 1990)

Francouzská herečka Delphine Seyrig, celým jménem Delphine Claire Beltiane Seyrig, se narodila v Bejrútu v Libanonu, kde její otec, významný vědec Henri Seyrig (1895-1973), tehdy prováděl archeologické výzkumy, matka Hermine de Saussure (1901-1984) pocházela z rodiny astronoma Léopolda de Saussure. Seyrig v té době v Libanonu vedl Francouzský archeologický institut a dlouhodobě zde žil i s rodinou, Delphine tedy strávila dětství na Blízkém Východě. Za druhé světové války působil Seyrig jako diplomat v USA, později se vrátil do Libanonu, ale Delphine byla poslána na školy do Francie.

První hlavní roli sehrála v nekonvenčním filmu LONI V MARIENBADU (L'année dernière à Marienbad, 1961), který natočil inovátorský režisér Alain Resnais. Filmu se dostalo několika mezinárodních ocenění včetně Zlatého lva za nejlepší film na festivalu v Benátkách. Tam také zabodoval další Resnaisův film, MURIEL OU LE TEMPS D'UN RETOUR (1963), opět s Delphine Seyrig v hlavní roli. Ta si za svůj herecký výkon přivezla z Benátek Volpiho pohár. Delphine Seyrig nejen díky vyrůstání v různých zemích, ale také studiem získala vynikajicí jazykové vybavení, kromě francouzštiny mluvila plynně anglicky a německy, ve všech třech jazycích také točila. Již v šedesátých letech byla znovu zvána k práci v Hollywoodu, kde natočila například psychologické drama NEHODA (Accident, 1967).

Navázala také významnou spolupráci s předními tvůrci francouzské nové vlny, s Françoisem Truffautem natočila film UKRADENÉ POLIBKY (Baisers volés, 1968), který byl nominován na Oscara. S dalším významným režisérem, Luisem Buñuelem, natočila filmy MLÉČNÁ DRÁHA (La voie lactée, 1969) a NENÁPADNÝ PŮVAB BURŽOAZIE (Le charme discret de la bourgeoisie, 1972). Z její práce v zámoří stojí za zmínku menší role ve slavném politickém thrilleru ŠAKAL (The day of the Jackal, 1973), v Británii se podílela na filmu THE BLACK WINDMILL (1974), pracovala také v Německu. Z četnější spolupráce s režisérkou Marguerite Duras vzešly kritikou oceněné filmy INDIA SONG (1975) a BAXTEROVÁ, VERA BAXTEROVÁ (Baxter, Vera Baxter, 1977). Svého dalšího uměleckého triumfu dosáhla Seyrig s filmem CHÈRE INCONNUE (1980), který ji vynesl nominaci na Cézara za vedlejší roli.

Svého postavení mezinárodní filmové hvězdy využila Delphine Seyrig především v boji za práva žen, feminismus ostatně prosvítá i z její filmové práce. K tématu postavení žen ve filmovém průmyslu pak realizovala vlastní dokumentární film SOIS BELLE ET TAIS-TOI (1981) a ke spolupráci na něm přizvala řadu mezinárodně slavných hereček.