Mino Doro (1903 - 2006)

Italský herec Mino Doro začínal ve filmu jako neodolatelný donchuán s často pokřivenou morálkou, později odehrál řadu rolí v dobrodružném žánru, točil s Fellinim, hrál s Lídou Baarovou a celkově po sobě zanechal více než stovku vedlejších postav v italské i francouzské kinematografii. Vlastním jménem se jmenoval Ermino Doro di Costa di Vernassino a pocházel ze starobylé a vysoce postavené rodiny z Benátek. Původně studoval technickou školu, zároveň se ale věnoval několika sportům, jezdil na koni, šermoval a oblíbil si také jízdu autem.

Z jeho další filmografie připomeňme Blasettiho drama STARÁ GARDA (Vecchia guardia, 1934), které bylo otevřenou obhajobou fašistického režimu. Později se před kamerou objevoval často v historických kostýmech a uniformách. V příběhu z napoleonských válek DVA SERŽANTI (I due sergenti, 1936) vytvořil hlavní dvojici hrdinů s Gino Cervim, v životopisném filmu PIETRO MICCA (1938) hrál velkou roli plukovníka Bruneta. Středně velké role hrál také v romantických komediích a melodramatech tzv. éry bílých telefonů. Ve velmi úspěšné komedii NEHNU SE! (Non mi muovo!, 1943) doplnil v roli majitele domu Sanniho trojici sourozenců de Filippových. Připomeňme také další Blasettiho film ÚSTAV GRIMALDI (Nessuno torna indietro, 1943), který byl především přehlídkou tehdejších ženských hvězd.

Typologie Dorových postav se změnila po druhé světové válce spolu se změnou jeho fyziognomie – ubyly vlasy a přibyly kilogramy. Omezily se nabídky na hlavní role, přesto Mino Doro nadále točil i několik filmů ročně. Znovu to byly historická dramata i komedie ze současnosti, zmínku si zaslouží dvojí setkání s Lídou Baarovou. Ve filmu POMSTA BLÁZNIVÉ ŽENY (La vendetta di una pazza, 1951) byl jejím manželem, ve stejném roce vytvořili dvojici bohatého majitele pozemků a jeho odložené milenky ve filmu NEVINNÍ MUSEJÍ PLATIT (Gli innocenti pagano, 1951). Dodejme, že v obou případech byly Dorovy postavy prvoplánově záporné.

Na přelomu padesátých a šedesátých let dostal Mino Doro řadu příležitostí v žánru sandálu a meče; zatímco v těch slavnějších filmech (BEN HUR, 1959; POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ – Gli ultimi giorni di Pompei, 1959) hrál spíše podružné role, v řadě dalších titulů zasazených do antických kulis ztvárnil i středně velké úlohy. Počátkem šedesátých let třikrát točil s Fellinim; ve filmu SLADKÝ ŽIVOT (La dolce vita, 1960) vytvořil partnerskou dvojici s Nadiou Gray, v dalším filmu 8½ (1963) hrál uměleckého agenta herečky Claudie (Claudia Cardinale).