Rodák z Pelhřimova, syn uznávaného malíře, si zvolil svůj osud pravděpodobně už tím, že si jako školák sedl do lavice k budoucímu herci Lubomírovi Lipskému. Když Lubomír po válce s bratrem Oldřichem zakládal Divadlo satiry, na Líra se pochopitelně nezapomnělo a stal se členem souboru. Potkal se v něm se začínajícím Milošem Kopeckým, Stellou Zázvorkovou, Karlem Effou a řadou dalších kolegů, kteří se později výrazně prosadili ve filmové veselohře a Jiří Lír, jako nezbytná součást týmu, také.
Navzdory malému rozsahu rolí se Jiří Lír vryl divákům pevně do povědomí jejich precizním ztvárněním a z některých postav tak udělal větší, než se mohly zdát na stránkách scénáře. Každý si nepochybně vybaví jeho herce Guggenheima, svolného i k vraždě, z crazy komedie PANE, VY JSTE VDOVA!, stoicky klidného vrchního číšníka, pronášejícího osudovou větu "COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT?" nebo hypochondrického výčepního Rambouska z již zmíněné tragikomedie VESNIČKO MÁ STŘEDISKOVÁ.
Lír svého údělu nikdy nelitoval. Odváděl poctivě svou nenápadnou práci a kromě toho se věnoval svému velkému koníčku - malování, k němuž zdědil talent po tatínkovi. Na sklonku života také vydal vzpomínkovou knihu, kterou se sobě vlastním suchým humorem nazval Ve vedlejší roli Jiří Lír.