Stefan Zweig (1881 - 1942)

„Iluze nelze setřást tak lehce, jako rtuť teploměru."Stefan Samuel Zweig, rakouský spisovatel. Považuje se za jednoho ze zakladatelů psychologické prózy. Narodil se do rodiny továrníka Moritze Zweiga a jeho manželky Idy Brettauerové. Matka pocházela z Hohenemsu, z bohaté kupecké rodiny. Mladý Zweig vyrůstal společně s bratrem Alfredem na vídeňském Schottenringu. V rodině panovala vlažná náboženská výchova, později se Zweig charakterizoval slovy „žid s nouze".

My se vrátíme zpět do dob císařství, kdy rozvoj telefonu, konzervování, první operace hrudníku, či uvedení Salvarsanu na trh utvrdilo svět v přesvědčení, že všechny problémy lidstva budou do sta let vyřešeny. Rostla produktivita práce, zrodily se akcie a hypotéky. Nový životní styl podporovaly americké bankovní domy sloganem: „Žijte dnes, plaťte zítra !". Zweig díky honorářům procestoval v letech 1910 britskou (dnešní Indie a Pakistán) a holandskou (dnešní Indonésie) Indii. Navázal kontakty s mnoha spisovateli a umělci své doby, často i s druhé strany názorového spektra. Roku 1912 navštívil New York odkud přátelům napsal: „... bloudil jsem nekončícími ulicemi s pocitem nesmyslného konání, který byl stále silnější, nakonec jsem jej nechal zvítězit. Vymyslel jsem si hru sám ze sebou. Vsugeroval jsem si, že jsem sám a mám v kapse posledních sedm dolarů a začal jsem obcházet úřady, navštívil jsem dokonce pět pošt, nikdo se mne neptal na národnost, náboženství, původ, a já přitom - v době otisků prstů, víz a policejních důkazů - cestoval bez pasu ...".

V DIE WELT VON GESTERN Zweig uvádí, že mu jeden z jeho přátel, vyšší důstojník c. a k. rakouské armády, během války zařídil službu ve Válečném archivu. Roku 1917 byl ale vojenské služby zproštěn. Odjel do Curychu, kde pracoval jako korespondent Neue Freie Presse a publikoval zde některá svá díla. Do Rakouska se vrátil ráno 24. března 1919. Opačným směrem odjížděl do exilu rakouský císař Karel I. a setkání obou mužů na hranicích je opět popsáno v DIE WELT VON GESTERN. Pokud někdy navštívíte v rámci dovolené Madeiru, navštivte ve Funchalu kostel Nossa Senhora do Monte, kde je Karel I. pohřben. Karel I. byl zároveň jako Karel III. posledním českým králem. Zweig zamířil do Salcburku, kde vlastnil na Hoře kapucínů vilu v desolátním stavu. Ta se v následujících letech stala jeho oázou míru. Napsal zde kromě mnoha novel a dramat také svoji nejúspěšnější knihu STERNSTUNDEN DER MENSCHHEIT.

Roku 1920 si vzal Frideriku Winternitz, která byla Zweigovou první ženou. Zemřela v roce 1971 v americkém Stamfordu, stát Connecticut. Jako intelektuál vystupoval Zweig proti revanšismu a nacionalismu, ale bojoval i s inflací, která mu ukrajovala velkou část honorářů. Trvalo devět let než shromáždil finanční prostředky, které mu dovolily znovu vycestovat. Roku 1928 navštívil na pozvání Maxima Gorkého, s kterým si dopisoval, Sovětský Svaz. Mezitím to na mezinárodní scéně houstlo. Vítězství nacistů v Německu zvýšilo společenský tlak na židy v Rakousku. Měl dvě formy. První bylo tzv."pouliční násilí" hnědých košil, které jednaly jako kriminální gangy. Druhou formou bylo legální jednání státu prostřednictvím zákonů. Židy bylo nutné právně definovat, omezit na občanských právech a kriminalizovat. Zweig byl intelektuál, vystupující proti revanšismu a nacionalismu, ale nebyl naivní. Paradoxem 2. světové války bylo, že procentuálně ji přežilo nejvíce německých a rakouských židů - protože včas emigrovali. Do této skupiny patřil i Zweig. Vše začalo 12. února 1934 událostmi, označovanými jako Rakouská občanská válka. 18. února provedla policie u Zweiga razii. Šokovaný spisovatel byl nejprve poučen a vyzván k vydání zbraní, poté u něj čtyři policisté provedli domovní prohlídku. Bylo podezření, že používá svůj dům jako skladiště zbraní ve prospěch ozbrojených milic SDAP (rakouská Sozialdemokratische Arbeiterpartei). Zweig pochopil, že je to předehra k dalšímu útoku, dva dny poté nasedl na vlak a emigroval do Londýna.