Zdeněk Svěrák 88 let

Herec, textař a především scenárista, který celý život zůstával pedagogem. Věčná moudra, humor a poselství se totiž prolínají jeho scénáři, postavami i hudebními texty.

Když se zamyslíme nad tím, co mají společného filmy vzniklé podle scénářů Zdeňka Svěráka (nebo v jeho spolupráci), můžeme dojít k závěru, že se jedná o komedie, případně hořká dramata, z nichž zbylo množství hlášek a scén, které přešly do širokého povědomí a jež český národ dokáže spolehlivě odrecitovat. A právě tady se opět vrací výchovná role Zdeňka Svěráka, který vystudoval obor český jazyk a literatura na Pedagogické fakultě. Již za studií psal příběhy a spolupracoval s amatérskými soubory, poté tři roky učil v tradičním smyslu slova na Žatecku (1958-1961) a od šedesátých let je samozvaným pedagogem českého národa, před pár lety dokonce povýšeným do úlohy muže, jenž svému národu předčítá první zářijový Diktát z českého jazyka v České televizi. Na někoho by té češtiny mohlo být trochu moc, nikoli na fanouška Aloise Jiráska, který v roce 1993 v přímém přenosu přednesl dojemný novoroční přípitek u příležitosti rozdělení Československa.

Zdeněk Svěrák se narodil v Praze (28.3.1936), ale rád vypráví o svém dětství na venkově, přímo „za hřbitovní zdí“, kam ostatně chodil na hrob svému pětiletému bratrovi stejného jména. V této atmosféře, fixován na matku, zdá se, poznal první životní moudra, jež v budoucnu stále rozhazoval: „Když byl pohřeb, tak mi bylo divné, že tam ta dechovka jde s takovým těžkým funebr maršem a jen co tam pozůstalí hodí ty hrudky, tak začnou hrát pochod Františka Kmocha a hned za hřbitovní bránou hup do hospody.“ Humoru není nikdy dost, naznal muž, který si celý život zapisuje vtipy do sešitů, ačkoli ty první jsou prý nepoužitelné kvůli přílišné heslovitosti.

Nejvýraznější český cimrmanolog