Jozef Kroner (1924 - 1998)

Slovenský herec Jozef Kroner (nesprávně psán jako Króner) se narodil 20. března 1924 ve Staškově do početné železničářské rodiny, jeho bratrem byl herec Ľudovít Kroner (1925 – 2000). Lásku po divadle zdědil po otci, ochotníkovi a lásku k hudbě po matce. Za války byl totálně nasazen a po návratu pracoval jako kreslič v Povážských strojírnách v Povážské Bystrici (1945 – 1948) a současně horlivě ochotničil. Láska k divadlu ho herecky nevzdělaného přivedla na profesionální hereckou dráhu. Hrál v martinském Slovenském komorním divadle (1948 – 1956) a do odchodu na penzi ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (1956 – 1984). Věnoval se též uměleckému přednesu a hostoval i na českých scénách.

Napsal vzpomínkové knížky „Herec na udici" (1970), „Herec nejen na udici" (1974, 1982), „Za krásou a rybami", „S kamerou a s udicí" (1979, 1981), „Neobyčejný testament" (1982) či knihu pro děti „O rybce Beličce" (1983), které sám i ilustroval. Vydány byly sborníky „Osud tak chcel" (1999, 2003) i „Jozef Kroner" (2003).

Z divadelních inscenací Jozefa Kronera si uveďme „Lhář" (Balanzoni), „Kubo" (Kubo), „Filip II." (Filip II.), „Tartuffe" (Orgon), „Profesor Poležajev" (Poležajev), „Muž s puškou" (V. I. Lenin), „Optimistická tragédie" (Alexej), „Bílá nemoc" (Dr. Galén), „Svatá Jana" (Dauphin), „Dobrý člověk ze Sečuanu" (Vanga), „Sen noci svatojánské" (Klubko), „Smrt Tarelkina" (Raspljujev), „Don Juan" (Sganarela), „Silvestr" (Silvestr), „Živá mrtvola" (Petruškov), „Pohled z mostu", „Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho" atd. atd.

Jeho ženou byla herečka Terézie Hurbanová – Kronerová (1924 – 1999) a dcerou herečka Zuzana Kronerová (*1952). Na jeho počest vznikl dokument TRATE ŽIVOTA JOZEFA KRONERA (1987) Fero Feniče.