Eugen Jegorov (1937 - 1992)

Eugen Jegorov (psal se též jako Evžen Jegorov) se narodil 9. října 1937 v Praze. Měl ruské předky (dědeček carský důstojník) a už od dětství projevoval hudební sklony (hrál na kytaru, klavír, saxofon a klarinet). Na pražské Státní konzervatoři vystudoval roku 1958 hru na klarinet. Neúspěšně se pokoušel dostat na DAMU. Jako klarinetista a saxofonista působil v kvintetu Divadla Rokoko (1958 – 1964) a jako saxofonista v orchestru Ferdinanda Havlíka v divadle Semafor (1964 – 1992), kde zůstal až do své smrti. V Semaforu se v pozdějších létech uplatnil také v malých kreacích.

– „… Mám toho moc, pane doktore! Hodně nebožtíků, málo kameníků…“

– „… A na to si musím dát ještě jedno pivčo… No jistě, já jak nemám pivo, sem strašně zlej… Ty mě bez piva neznáš...“

Ve filmu začínal jako člen komparzního rejstříku, později hrál malé a střední roličky v několika desítkách snímků (dokonce v letech 1971 a 1979 se představil i v pěti filmech). Do poloviny 70. let se představil jako vězeň s klarinetem (PŘEŽIL JSEM SVOU SMRT), pištec (ZLATÉ KAPRADÍ), voják saxofonista (KDYBY TISÍC KLARINETŮ), hudebník (MUČEDNÍCI LÁSKY), řidič (DÁMA NA KOLEJÍCH), detektiv (KDYŽ MÁ SVÁTEK DOMINIKA), řidič (UČITEL A PŘÍTEL ZŮSTAL VEŘEJNOSTI NEZNÁM), posel (ZLOČIN V ŠANTÁNU), truhlář (ŠEST ČERNÝCH DÍVEK ANEB PROČ ZMIZEL ZAJÍC?), kladenský brigádník – saxofonista (SKŘIVÁNCI NA NITI), pekař Tomáš (SVATBY PANA VOKA), automobilista (LUCIE A ZÁZRAKY), chiromant (NEVĚSTA), lodník (DOBRODRUŽSTVÍ NA LABI), rekreant Novák (HOMOLKA A TOBOLKA), zbrojnoš (NOC NA KARLŠTEJNĚ), zedník (HVĚZDA PADÁ VZHŮRU), nájemník (MOTIV PRO VRAŽDU), Dr. Hlaváček (ZRCADLO PRO KRISTÝNU) atd.