Feuillade bývá označován za vůbec nejplodnějšího filmového režiséra. Již v závěru dospívání projevoval hluboký zájem o literaturu a vytvořil řadu dramat a estrádních programů. Jeho básně se sem tam objevily v místních novinách; reputaci si získal za články věnované býčím zápasům. Ve dvaceti jej rodiče poslali na studia do katolického semináře v Carcassonne, odtud snad pramení pozdější "gotická stylizace" jeho děl. Jeho životopisec Francis Lacassin (1931-2008) se domnívá, že "zvláštní, surrealistické záblesky anarchie, které spatřujeme v jeho dílech, se dají vysvětlit jako jakýsi druh nevědomé vzpoury, kterou držel na uzdě ve svých snech - filmech."
V roce 1906 získal dostatek sebedůvěry a vrhl se na režii vlastních projektů, převážně komedií. Rok nato se Guy-Blaché odebrala do Spojených Států a uměleckým ředitelem Gaumontu se stal právě Feuillade. Pro společnost pracoval až do roku 1918; ve stejné době se věnoval také vlastní tvorbě. Na konci života odhadoval, že jeho vlastní dílo obnáší přes sedm set filmů (když začínal točit, tak délka filmu zřídka přesahovala deset minut). V jeho filmografii nalezneme všechny možné žánry: trikové věci po vzoru Mélièse, komedie, měšťácká, historická a biblická dramata, mystérie i dobrodružné snímky.
Jeho talent však nejlépe vynikl ve filmových sériích: prvním mistrovským kouskem, výsledkem dlouhé přípravy, byla pětidílná krimi série o Fantomasovi (1913-1914). Je to současně první větší dílo, které později moderní kritika označila nálepkou "fantasy realismus" nebo "sociální fantasy", a to z literárního i filmového hlediska. K jeho dalším známým sériím patří LES VAMPIRES (1915) a JUDEX (1916). Feuillade je považován za tvůrce řady thrillerových postupů, které později proslavili např. Fritz Lang nebo Alfred Hitchcock.