Doo-hong Jeong 57 let

Jako nejmladší, nejmenší a nejostýchavější z celkových sedmi sourozenců, narodila se dnešní ikona filmového bojového umění a kaskadérských kousků, Doo-hong Jeong, do malého zapadlého městečka, Chilsan-ri, ukrytého v hloubi rozlehlé provincie Jižní Čchungčchong, ležící při okraji Východočínského moře v roce, kdy začal druhý významný vojenský konflikt novo korejských dějin. Severokorejská vojska se v tzv. Druhé korejské válce střetla s jihokorejskými vojsky, podporovanými vojsky Spojených států amerických. Jeho dětství nepatřilo k dětstvím nejlehčím, ba naopak. Díky chudobě měla rodina problémy obstarat si dostatek jídla, natož pak zajistit řádnou školní výchovu všem svým potomkům. Doo-hong by ale bojovník od útlého věku. I když to na první pohled nedal úplně znát, byl bojovníkem až do morků kostí. A když se v blízkosti tehdejší střední školy otevřelo centrum výuky taekwonda, byla to přesně ta pravá chvíle, aby Doo-hong předvedl, jak velký a jasný plamen v něm hoří. Doo-hong začal pravidelně, doslova každý den, sportovní centrum navštěvovat. A i když jeho rodina neměla na úhradu povinných poplatků za výuku, tehdejší mistr Gak-soo Lee, jej nechal cvičit zdarma; jako jediný v něm dokázal vidět onu velikost vnitřního plamene, spalujícího všechnu jeho dětskou ostýchavost.

A možná i díky tomu se všechna jeho dosavadní rozhodnutí zdála býti osudovými, neboť se zde dokázal seznámit s člověkem, který jej doporučil do role filmového kaskadéra. Jeho kariéra se ale formovala po dlouhou dobu; zprvu byl spíše nosičem těžkých břemen u snímků, natáčejících se výhradně pro DVD distribuci. K řádnému využití svého talentu se dostával jen zřídkakdy. A tehdejší plat byl natolik mizerný, že se Doo-hong prostě a jednoduše sbalil a s celou prací den ze dne sekl. O to víc, pod dohledem Young-mo Kim, se mohl Doo-hong věnovat studiu své vlastní psychiky, a dalších bojových sportů, jako jsou aikido, kickbox, hapkido nebo také šerm. A tentokrát už to vážně netrvalo tak dlouho a Doo-hong byl filmovou produkční společnosti najat jako filmový dublér a kaskadér tehdy již velmi známému filmovému herci Il-jae Lee, ztvárňujícím hlavní roli v úspěšném filmovém snímku General's Son (1990).

Jeho kariéra najednou nabrala přímého vzestupu a jen dva roky poté, v roce 1992, v době, kdy mu bylo dvacet pět let, se stal oficiálním akčním choreografem, neboli bojovým choreografem, filmového snímku Sirasoni (1992). To jej stavělo do raritní pozice, neboť tehdy byl vůbec nejmladším, jemuž se takové významné pozice u jihokorejského filmu kdy dostalo. Ročně se od té doby dokázal věnovat až pěti významný filmovým snímkům. Jeho popularita rychle rostla a Doo-hong se stal nejvyhledávanějším bojovým choreografem tehdejší jihokorejské kinematografie. To právě on je autorem jedinečné pouliční přestřelky snímku Shiri (1999), stejně jako ve snímku The Foul King (2000) je autorem všech wrestlingových choreografií. Divák mohl jeho práci, označovanou za inovativní, neboť Doo-hong se zaměřuje primárně na realističnost, zaznamenat v těch nejvýdělečnějších a nejznámějších jihokorejských filmových snímcích, jako jsou například Musa: The Warrior (2001), No Blood No Tears (2002), Damo (2003), The Good, the Bad, the Weird (2008), I Saw the Devil (2010), Fists of Legend (2013), The Berlin File (2013), The Last Knights (2015), stejně jako v několika zámořských filmových počinech, mezi nimiž figurují Mongol: The Rise of Genghis Khan (2007), Red 2 (2013), nebo G.I. Joe: Retaliation (2013).

'Dříve jsem si prostě jen myslel, že je úplně boží mít na hlavě jakýsi obyčejný klobouk, vypadat jako prostě jako normální chlápek, současně ale bít jednoho chlápka za druhým a ještě přitom zachraňovat krásné ženy. Věci se ale od doby, kdy jsem s tímhle druhem práce začínal, výrazně změnily. Tehdy s námi bylo nakládáno neskutečným způsobem, horším než s jakýmikoliv jinými lidmi z placu.' Společně se svými čtyřmi mladšími kolegy z filmového oboru, založil v roce 1998 Doo-hong institut pro výuku bojového umění, použitelného během natáčení akčních snímků, Seoul Action School. O sedm let později měla škola celých dvacet pět klíčových postav, nabírajících každého půl roku nové adepty, jímž bylo zdarma poskytnuto vyučování. Úspěšná škola jen po třech letech expandovala do města Paju, ležícím v nejlidnatější jihokorejské provincii Kjonggi. Povolání, jemuž se v dobách minulých, dostávalo spíše výsměchu, dokázal svojí pracovitostí a hrdostí dodat Doo-hong potřebnou váhu, s níž je nutno k tomuto nebezpečnému povolání přistupovat. Stal se tak unikátním elementem jihokorejské kinematografie, na který se bude vždy vzpomínat jako na průkopnický a novátorský. S touto prací souvisí i další jeho angažmá, orientující se na právnická zastoupení filmových kaskadérů, jejichž úkolem je vymáhání řádných finančních kompenzací, neboť to je stále ještě v jihokorejském filmovém průmysle jakýmsi místem hluchým a slepým.