Film Arbeit macht frei - 2004

Popis filmu Arbeit macht frei 2004

Čtyřicetiletý Peter (Peter Musevski) je mechanik. Nedlouho poté, co Slovinsko vstoupí do Evropské unie, továrna, ve které pracoval, zkrachuje. Petrovi i většině jeho přátel se změní život. Když pro něj na úřadu práce není ani po několika měsících žádná práce, začíná se to pozvolna projevovat i na vztahu s jeho ženou Verou (Nataša Barbara Gračner). Peter byl do té doby hlavním živitelem a hlavou rodiny. To, že je nyní odkázán na podporu své ženy, které se naopak začalo dařit budovat kariéru úřednice, má na jeho sebevědomí devastující účinek. Veru začne podezřívat z nevěry a je stále podrážděnější. Jako nezaměstnaný má spoustu času na spřádání nejrůznějších teorií a obvinění. Poslední zbytky jeho životního elánu se vytratí ve chvíli, kdy zjistí, že si manželka opravdu našla někoho jiného. Okamžitě ji požádá o rozvod a ona, k jeho velkému překvapení, bez váhání souhlasí. Damjan Kozole natočil v roce 2005, rok po vstupu Slovinska do Evropské unie, vysoce aktuální snímek. Ve Slovinsku, jež se vydalo cestou samostatnosti a ekonomické transformace, se s hlavním hrdinou Peterem určitě mohlo ztotožnit mnoho propuštěných dělníků i vysokoškolsky vzdělaných techniků z krachujících strojírenských podniků, které měly velkou tradici ještě z dob Jugoslávie, kde byly vlajkovými loděmi státního průmyslu. Drtivá většina Slovinců si přála jak rozpad Jugoslávie, tak příklon k západu a vstup do Evropské unie. Když se ale ukázalo, že spousta strojírenských podniků není po uzavření jugoslávských trhů konkurenceschopných a je nucena vyhlásit bankrot nebo výrazně zekonomizovat svou výrobu a tím pádem propustit spoustu zaměstnanců, zažili mnozí z nich rozčarování. A veliká část mužské populace se musela, podobně jako Peter ve filmu, vypořádat se situací, že se jejich žena stane hlavním živitelem rodiny. Na Balkáně, kam Slovinsko geograficky patří, jsou v tomto směru zakořeněné úplně jiné vzorce chování, které se mění jen pozvolna. Aby výše zveřejněný obsah u diváka nevytvořil dojem, že jej čeká ryze depresivní a bezvýchodný film, dodejme, že sám režisér charakterizuje film jako tragikomedii, ve které je smutek protkaný humorem a životní optimismus poráží pesimismus a beznaděj. (dzira)