Ernst Udet (1896 - 1941)   † 45 let

Ernst Udet se narodil roku 1896 ve finančně dobře situované rodině, jeho otec měl dobře fungující firmu na výrobu kotlů a zařízení na ohřev vody, ale Ernsta už od mala daleko více zajímaly motory a létání. Když v roce 1913 složil maturitu, dostal od otce první motocykl. Rok na to začala první světová válka. Pro svůj nízký vzrůst nebyl přijat do armády, nicméně díky svému odhodlání a vlastnictví motocyklu, se do armády nakonec dostal. V roce 1915 získal civilní letecký průkaz a v září 1915 nastoupil do války jako letec.

Dvacátá léta pro Udeta znamenala divoké, ale také nejúspěšnější období jeho života. Po uvolnění Versailleské mírové smlouvy začal se svými přáteli oficiálně konstruovat letadla. Věnoval se především letecké akrobacii, leteckým show v Německu, Jižní Americe, USA aj. Věnoval se natáčení vzdušných soubojů a ve svém letadle Flamingo dělal na tehdejší dobu mimořádné kousky. Lopink pár metrů nad zemí nebo sebrání kapesníku ze země spodním křídlem svého dvouplošníku, patřilo k jeho oblíbeným, byť velmi nebezpečným kouskům. Přestože Udet vydělával hodně peněz, byl zároveň velmi rozhazovačný, rád hostil své přátele, utrácel za ženy, na večírcích patřil mezi veselé a zábavné společníky. V roce 1930 se zúčastil expedice do Afriky, kde z letadla pořizovali na tehdejší dobu strhující smínky zvířat. Dalším velkým dobrodružstvím bylo natáčení filmu S.O.S. Eisberg v Grónsku.

Od roku 1933 je bývalým spolubojovníkem Hermannem Gőringem postupně zatahován do nacistické mašinérie. Přestože se brání, neboť s politikou nikdy neměl nic společného, a nacistická ideologie je mu hodně cizí. Gőring mu však slíbí pořízení dvou letadel Curtiss Hawk, a této nabidce Udet podléhá a v květnu 1933 vstupuje do NSDAP. Svou leteckou akrobacii převedl právě s letadlem Curtiss Hawk také na Olympijských hrách v Berlíně v roce 1936 a zároveň ho toto letadlo velmi inspirovalo při strategii střemhlavého bombardování a následně vývoji bombardovacího letadla Junkers JU 87, známějšího jako Stuka.

Na novém a Gőringem velmi okázale budovaném Říšském ministerstvu letectví se stal šéfem technického oddělení, nicméně byrokracii, politikaření a nátlaku Gőringa nedokázal čelit a stále časteji utíkal k létání, alkoholu a drogám. Udet stále chtěl létat, ale Gőring jej na ministerstvu držel, neboť byl propagandou vykreslován jako národní hrdina a vzor pro mladé piloty, a proto byl pro Gőringa nepostradatelný. Gőring mu sliboval svou podporu, ke které ve skutečnosti nedošlo a nakonec byl Udet označen za viníka mnohých neúspěchů budované Luftwaffe. Udet toto obviňování i tíhu úřadu neunesl, rozločil se se svými přáteli i svým letadlem a  17. listopadu 1941 se ve svém bytě zastřelil. V dopise na rozloučenou označil Gőringa jako člověka zodpovědného za jeho smrt. Udetovi byl vypraven státní pohřeb s procítěným projevem Hermanna Gőringa a na lafetě děla byl odvezen na berlínský hřbitov Invalidenfriedhof.