Jarmila Beránková (1919 - 2002)

Jarmila Beránková se narodila 15. května 1919 v Kojeticích u Prahy. Započala se studiem na gymnáziu v Praze u profesora a spisovatele Miroslava Bedřicha Böhnela. Böhnel ve čtrnáctileté Jarmile, která měla pouze několik ochotnických zkušeností, rozpoznal herecký talent a doporučil ji svému příteli režiséru Janu Svitákovi a produkčnímu Janu Reiterovi, který hledal hlavní dívčí úlohu pro film režiséra a herce Josefa Rovenského ŘEKA (1933).

Její krásná mladá slovansky měkká kouzelná tvář, lyrická postava mladého a zdravého venkovského děvčete a specifický typ mladé hrdinky, jež v našem filmu doposud chyběl, byl filmovou kamerou zaznamenán jako Boženka ve Svitákově komedii ŽIVOT VOJENSKÝ – ŽIVOT VESELÝ (1934), Viktorka v nikdy nedokončeném dramatu Jana Svobody VIKTORKA (1935) na motivy románu „Babička“ Boženy Němcové, služebná ve Svobodově komedii KOHO JSEM VČERA LÍBAL? (1935), chůva Jarmilka v melodramatu BEZDĚTNÁ (1935) M J. Krňanského i titulní Lojzička v Cikánově operetce LOJZIČKA (1936), v níž u mlýna ve kterém idylicky žijí děvčátka havaruje letadlo s posádkou dvou mladých pilotů.

Dále jako Hanička ve válečném dramatu ZBOROV (1938) J. A. Holmana a Jiřího Slavíčka, prodavačka v automatu v Haasově a Cikánově komedii SVĚT, KDE SE ŽEBRÁ (1938), manekýnka Anča ve SLEČNĚ MATINCE (1938) Vladimíra Slavínského, sekretářka v Schorschově snímku PÁN A SLUHA (1938), Zdena v Binovcově JARCE A VĚŘE (1938), Anička v nedokončených Blažkových HRDINECH HRANIC (1938), schovanka Hanička v Lamačově LUCERNĚ (1938), Růža v operetě U SVATÉHO MATĚJE (1939) Jana Svitáka, dospělá Zorka v Bromově TULÁKU MACOUNOVI (1939), Jiřina v melodramatu SRDCE V CELOFÁNU (1939) režiséra Svitáka, komorná v NEVINNÉ (1939), Věra Skalská v Hašlerově komedii PROSÍM, PANE PROFESORE! (1940), Anička Kalinová ve Svitákově POSLEDNÍM PODSKALÁKOVI (1940), Vilma v PEŘEJÍCH (1940) Karla Špeliny či komorná v RUKAVIČCE (1941) J. A. Holmana.

V letech 1939 – 1943 byla divadelní herečkou v Divadle Vlasty Buriana, v 50. letech v Alhambře a poté v Pražské estrádě. Byla vdaná za podnikatele Jiřího Vrabce, se kterým měla syny Jiřího (1942 – 1988) a Petra (1945 – 1998). Po dvou těhotenstvích přibrala na váze, ztratila hubenou dívčí figuru a začala se věnovat zejména rodině. Přesto se ještě několikrát do filmových atelierů vrátila v převážně epizodních úlohách ženy řezníka Kaněry (NEJLEPŠÍ ČLOVĚK), rekreantky (ANDĚL NA HORÁCH), sousedky (CO ŘEKNE ŽENA…), servírky (SLEČNA OD VODY), řidičky (CHLAP JAK HORA), venkovanky (MÍSTO V HOUFU), učitelky (DÍVKA NA KOŠTĚTI), uvaděčky (MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU), bytné Roubalové (SMRT NA ČERNO), sousedky (POPRASK NA SILNICI E 4) a provozní v motorestu (JAK NAPÁLIT ADVOKÁTA).