Francouzský herec André Dussollier se narodil ve starobylém městě Annecy v jižní Francii, vyrůstal ale v Cruseilles na hranicích se Švýcarskem, později žil v Burgundsku. Na jevišti stál již v deseti letech v rámci školního představení a divadlo jej okouzlilo. Na přání otce, který byl zaměstnancem ministerstva financí, ale musel absolvovat klasické vzdělání a vystudoval univerzitu v Grenoblu.
Postavy vzdělaných a plachých mladíků s nejednoznačným charakterem provázely Dussolliera i v dalších filmech, s Truffautem se znovu setkal u filmu LÁSKA NA ÚTĚKU (Ľamour en fuite, 1979), mezitím navázal pracovní kontakty s dalšími významnými režiséry jako jsou Eric Rohmer, Claude Chabrol, Claude Pinoteau nebo Claude Lelouch. Mezitím začal hrát také poměrně často v televizi, samozřejmě pokračoval i v práci v divadle, častěji hrál v Théâtre de ľAthénée nebo Théâtre de Montparnasse.
Důležité bylo pro Dussolliera setkání s režisérem Alainem Resnaisem, s nímž během osmdesátých let natočil tři filmy. Poslední z nich, MELO (1986), znamenal pro Dussolliera první nominaci na Cézara. Mezitím zaznamenal mimořádný úspěch jednou z hlavních rolí v komedii TŘI MUŽI A NEMLUVNĚ (Trois hommes et un couffin, 1985), která triumfovala po celé Evropě a dočkala se i amerického remaku. Jestliže Dussollierův vstup do světa filmu byl pozvolný, v průběhu devadesátých let se stal jedním z nejžádanějších herců své generace a znovu několikrát bodoval při udělování cen Cézara.
Film SRDCE V ZIMĚ (Un coeur en hiver, 1993) režiséra Claude Sauteta vynesl Dussollierovi Cézara za vedlejší roli, znovu pak stejnou cenu získal za film STARÁ ZNÁMÁ PÍSNIČKA (On connait la chanson, 1997) a válečné drama DŮSTOJNICKÝ POKOJ (La chambre des officiers, 2001). Mezitím zaujal svými výkony v dalším historickém filmu PLUKOVNÍK CHABERT (Le colonel Chabert, 1994), do historických kulis je zasazena i úspěšná kriminálka FANTOM PAŘÍŽE (Vidocq, 2001). V obou posledně jmenovaných filmech hrál spolu s Gérardem Depardieuem, setkali se pak ještě u dalších úspěšných filmů DRŽ HUBU! (Tais-toi, 2003) nebo VÁLKA POLICAJTŮ (36 Quai des Orfèvres, 2004).