Pierre Granier-Deferre (1927 - 2007)

Pierre Granier-Deferre pocházel z Paříže, vyrůstal v kulturním prostředí a od mládí se živě zajímal o film. Vystudoval slavnou filmovou školu IDHEC (Institut des hautes études cinématographiques) v Paříži (1954), přičemž ještě za studií se v různých profesích podílel na vzniku filmu různých žánrů (vícekrát jej například ke spolupráci přizval André Berthomieu). Po dokončení studií působil jako asistent režie u známých tvůrců jako byl například Marcel Carné, koncem padesátých let spolupracoval na několika filmech Denyse de La Pattelière.

Granier-Deferre se od počátku své tvorby vyznačoval mimo jiné tím, že patřil k předním odpůrcům francouzské nové vlny a trval na tradiční filmařské práci i vyznění příběhu. To také může být příčinou toho, že jeho filmy ze 60. let nenašly takovou odezvu jako práce jiných režisérů. Až v následující dekádě se dostal mezi skutečnou režisérskou špičku a to především zásluhou vysoce kvalitních námětů, silných příběhů a v neposlední řadě angažováním herců první garnitury. Takovými atributy poprvé disponoval kriminální thriller HEROIN (La horse, 1970) s Jeanem Gabinem v hlavní roli.

Ke svým uměleckým vrcholům dospěl režisér Granier-Deferre adaptacemi novel slavného spisovatele Georgese Simeona a jeho filmy KOČKA (Le chat, 1971) a VDOVA (La veuve Couderc, 1971) s dramatickým vyzněním a opět vynikajicími hereckými výkony (v prvním případě Jean Gabin a Simone Signoret, ve druhém titulu pak Alain Delon a znovu Simone Signoret). Film KOČKA triumfoval také na mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Další filmovou adaptací Georgese Simeona bylo melodrama VLAK (Le Train, 1973), znovu s výborným obsazením (J. L. Trintignant, R. Schneider).

Dalším výsledkem ambiciózní tvorby Granier-Deferra s širším dosahem bylo kriminální drama s politickým pozadím (byť lokálního charakteru) NELÍTOSTNÝ SOUBOJ (Adieu, poulet, 1975). Tento film (spolu s některými předešlými) dnes řadíme do oblasti žánru francouzské drsné školy a ve třech kategoriích byl nominován na Cézara. Hvězdou filmu byl Lino Ventura, který se zaskvěl i v dalším titulu, KLEC (La cage, 1975), obracejícímu pozornost spíše k partnerským vztahům. Toto téma, i když v pozadí s dramatickými historickými událostmi, dominuje také následujícímu snímku ŽENA V OKNĚ (Une femme à sa fenêtre, 1976; zde znovu v hlavní roli Romy Schneider).