Odvážná nohatá Lenka s těžkými blonďatými copy a klukovským chováním v TRÁPENÍ, půvabná něžná ZLATOVLÁSKA po boku Petra Štěpánka, ale i rozmarná černovlasá princezna, trápící své okolí mlčením v pohádce HONZA MÁLEM KRÁLEM vedle Jiřího Korna.... Především ovšem vynikla herečka s nezvyklým severským jménem ve filmových a televizních rolích jako prototyp současných, emancipovaných, často seobeckých a arogantních dívek a mladých žen, atraktivních, žádoucích, ale zhusta nevěrných a povrchních.
Díky zkušenosti na jevišti opustila svůj sen studovat veterinární lékařství a začala se poctivě připravovat na přijímací zkoušky na DAMU. DAMU ukončila v roce 1969 a okamžitě natoupila do angažmá v realistickém divadle.
Film, který její hereckou kariéru odstartoval, Jorga neopustila. Ještě téměř k dětským postavám patří Barborka ze ZLATÉHO KAPRADÍ (1963), následovaly dívčí role v LÁSCE NEBESKÉ; MÍSTU V HOUFU; MARATÓNU; FLIRTU SE SLEČNOU STŘÍBRNOU či v UTRPENÍ MLADÉHO BOHÁČKA. v té době ukončila divadelní fakultu a hlavně díky televizním postavám se začala přehrávat z rolí sympatických dívěk v nepříliš chrakterní, vyzývavé, lehkomyslné, často maloměšťácké slečinky - např. Jitka v PŮLNOČNÍ KOLONĚ po boku Jaromíra Hanzlíka, s nímž se v obdobné roli sešla i ve Vorlíčkově filmu DVA MUŽI HLÁSÍ PŘÍCHOD. Vyjímku tvoří vesnická dívka Anděla, nejmladší dcera v drsném snímku Václava Gajera KATEŘINA A JEJÍ DĚTI. V 70. letech hrála větší role ještě v několika pohádkách a komediích (HONZA MÁLEM KRÁLEM; JÁ UŽ BUDU HODNÝ, DĚDEČKU). K nejvýraznějším z nich patří zřejmě role Evy Novákové z úsměvného snímku PÁTEK NENÍ SVÁTEK režiséra Fuky, na který o dva roky později navázalo pokračování V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ.
v 80. letech se Jorga pomalu od filmu odkláněla, více se realizovala na jevišti a renomé získala také jako skvělá dabérka (M.A.S.H.). v 90. letech jsme tuto oblíbenou filmovou a televizní herečku vidět např. v komedii Zdeňka Tyce UŽ, v níž v roli svérázné tety opět dokázala, že i když jí léta přidala na vráskách, zdaleka jí neubrala na profesionální lehkosti a vervě, s nimiž se před filmovou kamerou vždy pohybovala.