Norbert Schultze, občanským jménem Norbert Arnold Wilhelm Richard, byl německý skladatel a dirigent. Skládal též pod jmény Frank Norbert, Peter Kornfeld a Henri Iversen. Jeho nejznámější skladbou se stala LILLI MARLEEN, která se v podání Laly Andersenové stala šlágrem své doby. Dalšímy díly byly opery SCHWARZER PETER a DAS KALTE HERZ, muzikál KÄPT'N BYE-BYE, nebo muzikál DIE MÄDELS VOM IMMENHOF.
Od roku 1940 byl Norbert Schultze členem NSDAP a vzhledem ke svým propagandistickým skladbám, byl vnímán, jako propagátor režimu. Po válce se v článku časopisu Braunschweiger Zeitung hájil: "Víte, byl jsem v nejlepších vojenských letech. Měl jsem 30 let a dvě možnosti: skládat, nebo zdechnout. Tak jsem se rozhodl pro první možnost." V srpnu 1944 byl zařazen na seznamy Boží milosti, což jej uchránilo před nasazením na frontě. Po válce byl v Německa vyšetřován a odsouzen k pokutě. Byl zařazen na černou listinu Information Control Division (ICD), což byl americký okupační úřad, v jehož náplni bylo uplatňování spojeneckých dohad z Postdamu - denacifikace, demilitarizace, decentralizace a demokratizace Německa.
On sám se nakonec postavil k celé věci čelem a v závěti své tantiény z děl z období 1933 - 1945 daroval Červenému kříži. Připomínám, že mezi nimi byl i klenot - zhudebnělá báseň LILLI MARLEEN. Jako gramodeska byla vydána již v roce 1939 a nijak nezaujala. Padal na ní prach. V roce 1941 s ní, jako s klíčovou melodií, začalo armádní vysílání Soldatensender Belgrad prokládat své vysílání a vystřelilo její popularitu k nebeským výšinám. Píseň byla přeložena do 27 jazyků a společně ze skladbami ŠKODA LÁSKY a KATJUŠA se stala symbolem druhé světové války. V roce 1953 složil hudbu k divácky velmi úspěšné pohádce ZWERG NASE. V roce 1995 tuto pohádku distribuovalo Euro Video GmbH na videokazetách. V závěru své kariéry, přijal nabídku na hudbu v erotickém filmu ROSEMARIES TOCHTER. Poté odešel na odpočinek. Střídavě pobýval na Malorce a v Bavorsku. Norbert Schultze složil hudbu pro 29 filmů a zemřel 14. října 2002 v Bad Tölzu.