Ivana Pavlová (1946 - 2023)

Ivana Pavlová se narodila 9.června 1946 v Plzni. Od útlého věku byla pohybově nadaná, a tak již od pěti let navštěvovala školu baletu. Jejími učiteli byli například Jiří Němeček, Pavel Šmok nebo Luboš Ogoun. Jako tanečnice vystupovala i v divadle J.K. Tyla. Nic jí tedy nebránilo aby ve čtrnácti letech odešla studovat pražskou konzervatoř, kde jejími spolužáky byly Vlastimil Harapes nebo Ivanka Kubicová.

V posledním ročníku konzervatoře přijala angažmá do divadla Balet Praha, se kterým potom čtyři roky jezdila po světě. V tomto divadle se potkala i se svým budoucím manželem a životním partnerem režisérem Pavlem Hoblem. S ním spolupracovala na televizních pořadech Autorevue nebo Revue Vltava. Znovu se setkala i s režisérem Rychmanem, s nímž spolupracovala na prvních televizních klipech v písničkách Dominiku a Moje střevíčky. Menší roli si zahrála i v rodinném filmu KDYŽ MÁ SVÁTEK DOMINIKA.

V roce 1967 její život poznamenal pracovní úraz, když na ni před premiérou v divadle spadla kulisa. Po zotavení pracovala jako externí tanečnice a asistentka choreografa v pražském divadle E.F. Buriana, kde působila až do roku 1983. Její život i kariéru navždy změnily poúrazové komplikace, které doktoři diagnostikovali jako poúrazovou epilepsii. Ivana z ničeho nic propadala do křečových stavů, které byly obvykle doprovázené poruchou vědomí. A tak se rozhodla navždy opustit svět divadla i tance a odešla do ústraní. ,,Byla jako Greta Garbo. Z ničeho nic zmizela, nedala nikomu vědět a nikdo, kromě jejího muže o ní nic nevěděl. Jakoby zmizela z povrchu zemského,“ popisuje její tehdejší náhlý odchod její bývalý spolužák Vlastimil Harapes.

Stala se ženou v domácnosti a smyslem jejího života se stala péče o dům a manžela Pavla Hobla, který jí byl po celou dobu velkou oporou a jehož velmi milovala. Ten bohužel zemřel 20.5.2007 a od té doby bojuje se svou chorobou sama. ,,Toho, že jsem se vzdala divadla a tance nelituji. Udělala jsem to dobrovolně a z vlastní vůle. Naučila jsem se mít ráda jiné věci, které se staly náplní mého života. Prožila jsem pěkný život a znovu opakuji, že ničeho nelituji“, dodává po letech Ivana Pavlová-Hoblová.