Nicole Maurey 98 let

Francouzská herečka Nicole Maurey pochází z rodiny architekta a narodila se ve městě Bois-Colombes nedaleko od Paříže. Již od dětství se věnovala tanci a jako velmi mladá začala vystupovat v pařížské opeře. Rodiče sice její umělecké sklony ne úplně schvalovali, ale domnívali se, že pokud už se má pohybovat ve světě divadla, měla by dosáhnout něčeho víc, než jen členství v tanečním souboru. Nicole Maurey proto začala v době druhé světové války studovat herectví u slavných osobností jako byli Maurice Escande nebo Béatrice Dussane.

Na přelomu 40. a 50. let začala hrát divadlo, vystupovala především na scéně Théâtre Antoine nebo Théâtre du Vieux Colombier, její doménou se stala účast v repertoáru moderních francouzských autorů. Mezitím hrála velkou roli v mezinárodně úspěšném dramatu DENÍK VENKOVSKÉHO FARÁŘE (Le journal ďun curé de campagne, 1951). Pak – stejně jako mnozí jiní francouzští herci – koketovala s Hollywoodem a svůj první film v americké produkci natočila v roce 1952 (LITTLE LOST BOY, 1952), kde hrála spolu s dalšími krajany.

Po celá padesátá léta pak Nicole Maurey dělila svou práci mezi Francii, Spojené státy a také Británii. Ve všech třech zemích natočila během deseti let zhruba stejným dílem dvacet filmů, naopak divadlo z časových důvodů zatím zcela opustila. Z francouzských filmů připomeňme výpravné historické filmy KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY (Si Versailles m´était conté, 1954) nebo NAPOLEON (Napoléon, 1955). Z její americké produkce stojí za zmínku válečná komedie JÁ A PLUKOVNÍK (Me and the Colonel, 1958), naproti tomu práce v Británii prošla bez většího ohlasu.

Poslední film v Americe natočila v roce 1960 (HIGH TIME, 1960), tři roky ještě ale pracovala v Británii, mezinárodního ohlasu se dostalo sci-fi snímku DEN TRIFFIDŮ (The Day of the Triffids, 1962), pak se vrátila do Francie, začala znovu hrát divadlo a častěji se začala objevovat také v televizi, kde účinkovala v řadě seriálů (z nichž některé byly uvedeny i u nás). Její angažmá ve světě filmu však doznalo značný útlum, od druhé poloviny šedesátých let natočila již jen dva snímky, naposledy se objevila v menší roli v životopisném příběhu o slavné módní návrhářce Coco Chanel (CHANEL SOLITAIRE, 1981). Na divadelním jevišti vystupovala ještě v průběhu osmdesátých let (Théâtre des Célestins v Lyonu), v televizi hrála naposledy v roce 1997 a od té doby žije v soukromí.