Nino Castelnuovo (1936 - 2021)

Přestože Nino Castelnuovo hrál převážně vedlejší role, jeho filmografie je obdivuhodnou přehlídkou řady zásadních počinů italské i francouzské kinematografie několika desetiletí, což jej řadí mezi přední italské herce generace třicátých let. Narodil se ve starobylém městě Lecco v severní Itálii a pochází z početné a nepříliš movité rodiny, což jej již v brzkém mládí přinutilo pracovat, aby pomohl financovat chod domácnosti. Táhlo jej to ale k umění, studoval klasický tanec a v roce 1955 odešel do Milána, kde získal hereckou průpravu v divadelní škole provozované milánským divadlem Piccolo Teatro.

Na mezinárodní půdě triumfoval Nino Castelnuovo v páru s Catherine Deneuve ve slavném muzikálu PARAPLÍČKA ZE CHERBOURGU (Les parapluies de Cherbourg, 1964), který získal několik ocenění na různých filmových přehlídkách a dodnes patří ke klenotům daného žánru. Paradoxně ale tato největší Castelnuovova role není příliš známá v Itálii, protože italské publikum tehdy vzhlíželo k jiným žánrům a muzikály je nechávaly chladným. Nedlouho nato mu ale popularitu na domácí půdě přinesl seriál SNOUBENCI (I promessi sposi, 1967) natočený podle oblíbené literární předlohy z 19. století.

Práci pro televizi se pak Castelnuovo věnoval i v následujících letech, znovu se také objevoval v dodnes slavných i zapomenutých titulech žánru válečných filmů, uplatnil se i ve westernech (ARMÁDA PĚTI MUŽŮ – Un esercito di cinque uomini, 1969). Opětovné zajímavé nabídky přicházely z Francie, zahrál si v Molinarově filmu DOTĚRNÝ CHLAP (L′emmerdeur, 1973), o rok později pak vytvořil ústřední pár s Romy Schneider v komorním dramatu LÁSKA V DEŠTI (Un amour de pluie, 1974). Kvůli značnému vytížení divadlem a televizí se pak k filmu vracel již jen zřídka.

V mezinárodním měřítku se Nino Castelnuovo připomněl znovu až menší rolí D′Agostina v oscarovém ANGLICKÉM PACIENTOVI (The English Patient, 1996), naši diváci jej pak mohli vidět v seriálech INSPEKTOR ROCCA (Il maresciallo Rocca, 1996) a OKOUZLENÍ (Incantesimo, 2002), souběžně pokračoval i v práci pro divadlo, naposledy se uvedl ve slavné Goldoniho hře Šest postav hledá autora (2005). V této době ale musel kvůli vážnému onemocnění očí ukončit své další umělecké aktivity, dnes trpí praktickou slepotou obou očí a zcela se stáhnul do ústraní.