Oldřich Hoblík (1913 - 1981)

Oldřich Hoblík se narodil 17. prosince 1913 Hostomicích u Teplic. Po krátkých studiích a zkušeností herce (v letech 1938 – 1941 byl členem Národního divadla v Praze) se stal zaměstnancem v pražském studiu Československého rozhlasu (1944 – 1973), odkud odešel na odpočinek. Začínal jako herec, technický spolupracovník (již od konce 30. let).

Jako herec se objevil v inscenacích divadelních: Chodec („Kde se žebrá“), Kuchtík („Král Václav IV.“), Tobiáš Nedochodil („Naši furianti“), Hudebník a Sluha („Romeo a Julie“), Mluvčí Pražanů („Falkenštejn“), Pastýř („Zmoudření Dona Quijota“), Votický („Jiříkovo vidění“), Václav („Josef Kajetán Tyl“), Běženec a Dobrovolník („Plukovník Švec“), Robot („R. U. R.“), Přísedící („Vzkříšení“), Hajný („Loupežník“), Smith („Korzár“), Lékárník („Zdravý nemocný“) či Kurýr („Jánošík“); a rozhlasových: „Rodina Zárubova“ (Vráťa), „Pro tebe, Leningrade!“ (Ždanov), „Přeslice a meč“ (konšel), „Měšťáci“ (lékař), „Cristobal Colón“ (velitel válečných výprav Fernando Gvendo), „Válka s Mloky“ (profesor Ebbigham) nebo „Vyfáráme za svítání“.

V rozhlase zrežíroval a připravil např. inscenace „Prasečí morálka“, „Možná, že ji potkáte“, „Kronika naší doby“, „Most přes řeku Kwai“, „Don Carlos“, „Král Velikáš“, „Tvrdohlavá žena“, „Zkáza eskadry“, „Škola pro ženy“, „Vrabec“, „Šibalství Scapinova“, „Pes“, „Křižáci“, „Román s basou“, „Měšťáci“, „Gero“, „Ljubov Jarová“, „Obrácení Ferdyše Pištory“, „Přiznání“, „Romeo a Julie“, „Cikáni“, „Zlatí úhoři“, „Herec“, „Černý Petříček“, „V objetí ochechule“ apod.

I během režijní práce si nacházel též čas pro filmování, i když se jednalo o epizodky rozmělněné ve filmech v různých časových intervalech a obdobích. Debutoval až po skončení okupace už ve znárodněném českém filmu a vydržel v něm prakticky až do své smrti.