Zdeněk Hodr (1908 - 1984)

Zdeněk Hodr se narodil na Nový rok 1. ledna 1908 v Žamberku do rodiny herců Antonína Jana Hodra (1875 – 1938) a Marie Bonaventurové – Hodrové (1880 – 1952). Hereckou dráhu začal začátkem 30. let v pražské Uranii. Poté prošel mimopražskými i pražskými divadly: pardubická Východočeská společnost (1932 – 1938), českobudějovické Jihočeské Národní divadlo (1938 – 1941), dále pražské Nové divadlo (1941 – 1943) a Vinohradské divadlo (1943 – 1976), ve kterém hrál i po odchodu na odpočinek. V Českých Budějovicích se rovněž věnoval režijní činnosti.

Zajímavé kreace sehrál v inscenacích „Višňový sad“, „Učené ženy“, „Don Carlos“, „Letní hosté“, „Noc s leguánem“ a nebo „Vlci“ (Teulier). Svou nejvýraznější postavu nalezl v neobyčejně humální roli doktora Galéna v Čapkově protiválečném dramatu „Bílá nemoc“.

Na filmovém pásu se nám Hodr zachoval nejčastěji jako skvělý představitel různých inteligentů, doktorů, inženýrů i vojáků, často záporných a zbabělých vlastností v menších rolích.

Od své první filmové postavy gestapáka ve Wassermanově dramatu NADLIDÉ (1946) sehrál například velitele stráže (KRAKATIT), německého vojáka (BÍLÁ TMA), právníka (VELKÁ PŘÍLEŽITOST), důstojníka (REVOLUČNÍ ROK 1848), lékaře (KARHANOVA PARTA), doktora (BOTOSTROJ), učitele (VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ), inženýra (ANNA PROLETÁŘKA), vojáka (JAN ŽIŽKA), úředníka Krále (NEVĚRA), rádce (LABAKAN), Hechtla (STRACH), oddávajícího úředníka (DŮM NA OŘECHOVCE), Roubíčka (... A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH), německého důstojníka (MARATÓN), učitele (NAŠE BLÁZNIVÁ RODINA), psychiatra (MUŽ, KTERÝ STOUPL V CENĚ), Dr. Chmela (NA KOLEJÍCH ČEKÁ VRAH), důchodního (KLADIVO NA ČARODĚJNICE), lékaře (TOUHA SHERLOCKA HOLMESE), hodináře Novotného (SOKOLOVO), Engertha (PALETA LÁSKY), starého nacisty (ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM), starostu (BOŽSKÁ EMA) či lékaře Galluše (PUTOVÁNÍ JANA AMOSE).