Janet McTeer 62 let

“Jak stárnete, zlepšujete se, protože už jste toho více viděli. Nemusíte toho nutně moc prožít sami, ale musíte být u toho, abyste to pak byli schopni znovuoživit.”

K její televizní práci patří PORTRAIT OF A MARRIAGE (1990), ve kterém nezapomenutelně ztvárnila nespoutanou Vitu Sackville-Westovou a populární seriál “The Governor” (1995). Na plátně pak debutovala v malé roli sekretářky vedle Sigourney Weaverové a Michaela Cainea, a sice v thrilleru podle novely Paula Therouxe PŮLMĚSÍČNÍ ULICE (1986). Viditelněji se však zapsala až díky obsazení proti svému typu, jako neohrabaná, nejistá Hazel v komedii-dramatu JESTŘÁBI (1988) vedle Timothyho Daltona a Anthonyho Edwardse.

Na cenu Laurence Oliviera byla nominována také za postavu Jeleny v produkci Čechovova dramatu “Strýček Váňa” (1992) a rok nato se jako Beatrice předvedla v "Mnoho povyku pro nic”. Jako Ellen Deanovou jsme ji zase mohli vidět v Kosminského filmové adaptaci klasického románu VĚTRNÁ HŮRKA (1992) s Juliette Binochetovou a Ralphem Fiennesem a taky v romantickém koprodukčním snímku PLAMENY LÁSKY (1995) s Emmou Thompsonovou a Jonathanem Prycem.

V tomtéž roce (1995) to byla postava Nory v rozhlasové verzi stejnojmenného dramatu Henrika Ibsena a i když si zpočátku myslela, že je pro jeviště na roli příliš vyskoká (ve scénáři je Nora často označována za drobnou), šla proti konvenci, postavu naplnila pomstychtivostí, ale tak, že její Torvald (Owen Teale) přitom zůstal ve vztahu oním dominantním "vikingským” typem. Nezredukovala Noru na pouhou proto-feministku a všechen její zmatek a bolest odkryla ve velmi živém předvedení v “Playhouse” na londýnském West Endu, které ji nakonec, kromě jiných, vyneslo cenu Laurence Oliviera (1997). Následujícího roku se představení přesunulo do Ameriky na Broadway a k McTeerové putovala cena Tony, cena Divadelního světa (Theatre World Award) a také, jako “nejlepší herečce”, cena Dramatické sekce (Drama Desk Award).