René Navarre (1877 - 1968)

Francouzský herec René Navarre proslul především titulní rolí v prvním filmovém zpracování oblíbené literární předlohy o záhadném zločinci Fantomasovi, následně byl hvězdou němé éry, až příchod zvuku znamenal postupný útlum herecké kariéry. Narodil se jako Victor René Navarre v Limoges a tady také žil do svých šestnácti let, načež odešel do Paříže a začal se živit jako divadelní herec. Po skromných začátcích na Montmartru vystřídal řadu scén v Paříži i regionálních divadlech.

Zhruba od roku 1911 hrál René Navarre téměř výhradně ve filmech Louise Feuillada, v roce 1912 například natočil sérii krátkých snímků s dětskou hvězdou René Darym. Sám Navarre se stal skutečnou filmovou hvězdou o rok později opět díky spolupráci s Feuilladem, který v letech 1913-1914 natočil pět dlouhometrážních filmů na motivy oblíbených románů o králi zločinců Fantomasovi. Prvním z nich byl titul VE STÍNU GILOTINY (Fantômas – À l'ombre de la guillotine, 1913), následovaly snímky FANTOMAS (Juve contre Fantômas, 1913) a MRTVÝ, KTERÝ ZABÍJÍ (Le mort qui tue, 1913), v dalším roce pak měly premiéru filmy FANTOMAS KONTRA FANTOMAS (Fantômas contre Fantômas, 1914) a FALEŠNÝ ÚŘEDNÍK (Le false magistrat, 1914), které již měly délku celovečerních filmů.

Příběhy o Fantomasovi sice vycházely z literárního braku, ale díky osobnosti režiséra a některým později často opakovaným filmařským postupům v rámci kriminálního žánru patří dnes do zlatého fondu francouzské kinematografie. Proto byly také dochované filmové kopie renovovány a v roce 2005 vydány na DVD. René Navarre díky tomu dodnes zůstává v mezinárodním povědomí zájemců o němou éru. Na začátku první světové války byl povolán do armády, již v roce 1915 se ale vrátil do civilu a v následujících letech se více věnoval filmové produkci, pokoušel se i o režii.

Během dvacátých let zůstával vyhledávaným hercem hlavních rolí (VIDOCQ, 1922), i když později vzhledem k pokročilému věku zájem o něj postupně klesal. Ozvučení filmu na přelomu 20. a 30. let znamenalo definitivní úpadek Navarrovy kariéry, protože jeho příliš teatrální projev nestačil požadavkům na moderní filmové herectví. Ve třicátých letech odehrál nicméně ještě několik vedlejších rolí.