Robert Vernay (1907 - 1979)

Francouzský režisér a scénárista Robert Vernay se ve světě filmu pohyboval od počátku třicátých let, teprve v době německé okupace a v poválečném období se ale prosadil několika úspěšnými a hodnotnými snímky. Narodil se v Paříži jako Robert Georges Viandon, až později přijal umělecké jméno Vernay. Do styku s kinematografií přišel původně jako novinář a dopisovatel různých periodik, kam psal filmové kritiky a články o filmech.

Do historie francouzské kinematografie vstoupil Robert Vernay jako tvůrce první zvukové verze slavného Dumasova románu HRABĚ MONTE CHRISTO (Le comte de Monte Cristo, 1943), která byla s ohledem na dobu války natočena s překvapivě okázalou výpravou a zaznamenala značný úspěch u diváků (titulní roli hrál tehdy populární herec Pierre Richard-Willm). Robert Vernay byl tímto triumfem povzbuzen a po válce natočil další dva filmy vycházející z literární předlohy (OTEC GORIOT – Le père Goriot, 1945; KAPITÁN – Le capitain, 1946). U druhého ze jmenovaných filmů se Vernay poprvé podílel také na scénáři. Sázkou na jistotu bylo obsazení populárního komika Fernandela do hlavní role komedie EMIL AFRIČAN (Émile l΄Africain, 1948), která s dvěma a půl milióny diváky v kinech byla dalším komerčním úspěchem.

Padesátá léta byla Vernayovým nejaktivnějším obdobím, kdy natočil celkem šestnáct filmů, dvakrát přitom dosáhl na první příčku v návštěvnosti kin v rámci domácí produkce. Prvním případem byl muzikál ANDALOUSIE (1951) se zpěvákem Luisem Marianem a španělskou hvězdou Carmen Sevilla. Dalším triumfem byl rok 1954, kdy se Vernay vrátil k tématu hraběte Monte Christo a natočil jej znovu, tentokrát v hlavní roli s Jeanem Maraisem. Bezmála osm miliónů diváků v kinech zajistilo této nové verzi první pozici v komerční úspěšnosti za rok 1955 (HRABĚ MONTE CHRISTO – Le comte de Monte Cristo, 1954). Zdaleka ne všechny filmy té doby zaznamenaly tak velký zájem, oblibě se ale těšily komedie s tehdy populární herečkou Sophií Desmarets (TY ZATRACENÉ PRÁZDNINY – Ces sacrés vacances, 1957).

Jako jiní režiséři starší generace, tak i Robert Vernay začal své aktivity omezovat na přelomu padesátých a šedesátých let, kdy francouzská kinematografie procházela zásadní proměnou a přišla nová vlna. Zájem o Vernayovy filmy navíc značně klesal, což jej mimo jiné přivedlo k práci pro televizi, svůj poslední film DIPLOMATICKÝ PAS AGENTA K 8 (Passeport diplomatique agent K 8) realizoval v roce 1965. Filmů s podobnou tématikou se ale v té době točilo několik ročně a počet návštěvníků v kinech byl v tomto případě desetkrát nižší než u Vernaových největších úspěchů z padesátých let.