"Tak daleko, jak sahá moje paměť, ve věku, v němž duch ještě neovlivňuje smysly, nacházím stopy toho, že mě přitahovali chlapci. Vždycky jsem miloval silné pohlaví, jemuž říkám krásné. Moje problémy mi přinesla společnost, která odsuzuje zvláštnost jako zločin a nutí nás předělávat naše sklony."
Jako dramatik a libretista se poprvé představil v roce 1917. Ovšem ne všechny jeho dramatická díla se potkala s úspěchem u publika, které ne vždy ocenilo jeho osobitý styl a každá nová hra hrozila skandálem. Ale i přesto jeho divadelní hry jako Svatebčané na Eiffelce (1921), Modrý vlak (1924), nebo Král Oidipus (1925) patří mezi stěžejní díla francouzské nové vlny. Hlubokou stopu zanechal v literárním světě i svými romány a básněmi. Romány jako Thomas L'Imposteur (Tomáš lhář), nebo Le Grand Ecart (Velký skok).V podstatě všechna jeho díla, jak dramatická, nebo literární slaví dodnes úspěchy, jsou překládány v mnoha zemích a jeho dramata se hrají dodnes.
"Jde o to, aby básník ukázal to, po čem sklouzává denně jeho zrak a jeho srdce, pod takovým zorným úhlem a s takovou rychlostí, aby se mu zdálo, že to vidí a dojímá se tím poprvé."
Na filmovém plátně se představil jako režisér poprvé v roce 1925 svým krátkometrážním snímkem JEAN COCTEAU FAIT DU CENÉMA. V roce 1930 natočil snímek LE SANG D'UM POETE, podle vlastního scénáře. Jako režisér dosáhl na vrchol později svými snímky KRÁSKA A ZVÍŘE (1946), ORPHÉE (1950) a ORFEOVA ZÁVĚŤ (1960). Ve všech třech snímcích nechal vyniknout Jeana Maraise a i Jean Cocteau se v těchto filmech představil před kamerou jako herec. O svém vrcholném dílu Orfeus z toku 1950 Cocteau řekl : "Orfeus, to jsem já sám. Vložil jsem do něj celý svůj život."