Stanislav Langer (1887 - 1967)

Stanislav Langer se narodil 20. dubna 1887 v Zahrádce Mladotové u Sedlčan. Absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, přesto se nechal zlákat divadlem. Po ochotnických zkušenostech začínal u kočovných divadelních společností ředitelů A. Mušky či Jana Blažka. Jako profesionál od roku 1911 až do svého odchodu na odpočinek v roce 1948 působil v divadelním světě jako herec, ředitel, umělecký šéf činohry, režisér, majitel divadel a nebo dramaturg na různých scénách v Brně, Kladně, Olomouci, Plzni, Českých Budějovicích, Ostravě, Liberci a i Praze (Pištěkovo lidové divadlo, Lidové divadlo Uranie v Holešovicích, smíchovské Švandovo divadlo, Tylovo divadlo v Nuslích nebo Lidové divadlo Deklarace na Žižkově).

Využíval všech svých výrazových prostředků, vyšší postavy a tváře ověnčené pleší (díky níž je dodnes ve svých filmových epizodkách zcela snadno identifikovatelný). Do dějin českého divadla trvale stoupil jako zakladatel Tylova divadla v Nuslích (dnes Divadlo Na Fidlovačce), které jako první vedl v letech 1921 – 1925. Zde se hlásil k tylovské tradici, uváděl Tylovy hry i další české dramatiky (Jaroslav Vrchlický, Ladislav Stroupežnický), díla současná i klasická zahraniční (Shakespeare) a dramatizace („Babička“). Své divadlo musel kvůli nerentabilnosti opustit.

Začínal během svého angažmá v Uranii ve dvou němých filmech: velkostatkář Lesgov ve fantasy snímku MELCHIAD KOLOMAN (1920) Rudolfa Liebschera a muž v nedochovaném Pištěkově melodramatu TRNY A KVĚTY / ŽABEC (1921). Kvůli mimopražským štacím se k filmu dostal až jako penzista v zestátněném filmu: generální ředitel Vilém Juliš ve Steklého KARIÉŘE (1948), německý zaměstnanec pracovního úřadu v dramatu PAN HABĚTÍN ODCHÁZÍ (1949) Václava Gajera, ředitel Jauris ve Fričově ZOCELENÍ (1950), hejtman Vrána v PŘÍPADĚ DR. KOVÁŘE (1950) Miloše Makovce, pan monsignore v Machově AKCI B (1951) a policejní komisař na Vinohradech v ANNĚ PROLETÁŘCE (1952) Karla Steklého.

V průběhu 50. let byl policistou v Borského dramatu JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA (1953), kardinálem při koncilu v dramatu JAN HUS (1954) Otakara Vávry, královým (Karel Jičínský) hofmistrem ve Steklého báchorce STRAKONICKÝ DUDÁK (1955), mužem ve Vlčkově RUDÉ ZÁŘI NAD KLADNEM (1955), otcem Wolfa Maxmiliána z Albenreuthu zvaného Lomikar (Miloš Nedbal) v historických PSOHLAVCÍCH (1955) Martina Friče, staroměstským konšelem v dalším husitském dramatu Otakara Vávry JAN ŽIŽKA (1955), důstojníkem na večírku a důstojníkem u soudu ve dvou zfilmování Haškova světoznámého románu pod názvy DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1956) a POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957) režiséra Karla Steklého.