Marianna Vertinskaja 80 let

Okolnosti Mariannina narození byly velmi netradiční a dramatické. Pokud by se do rodného listu uvádělo přesné místo narození, bylo by v tom jejím u životopisných údajů, prozrazujících, že se narodila 28. července 1943, uvedeno, že místem narození byl vlak do Šanghaje. Většina zdrojů je mnohem střízlivějších, a tak je u této krásné Číňanky uvedeno pouze datum a město Šanghaj. Marianna se narodila jako starší ze dvou dcer do umělecké rodiny herce a chansoniera Alexandra Vertinského a jeho ženy Lidije Vertinské. Už samotný výběr jména pro narozenou holčičku Mariannu předurčil k mimořádné budoucnosti. Své jméno dostala po literární postavě Marianny, milé Robina Hooda. Je potom zvláštní hrou osudu, že roli tohoto šlechetného zbojníka v ruském filmu ŠÍPY ROBINA HOODA (1976) ztvárnil jeden z jejích osudových mužů a druhý manžel, Boris Chmelnickij. Než se to však stalo, čekalo Mariannu stěhování do země původu jejích rodičů, do Ruska (přesněji do Sovětského svazu), narození mladší sestry Anastasie, škola a první krůčky na jevišti a před kamerou.

Od absolvování školy v roce 1966 do roku 2005 byla členkou divadelního souboru Moskevského akademického divadla Jevgenije Vachtangova, od roku 2005 je členkou divadla „Modern". V Moskevském uměleckém divadle ztvárnila mnoho rolí, které jsou snem nejedné herečky. Ze všech těchto skvělých rolí jmenujme alespoň princeznu Turandot, Adelajdu Jepančinu v divadelní adaptaci Dostojevského románu Idiot, či Mášu v Ostrovského hře I moudrý chybuje. V tomto divadle měla štěstí hrát po boku takových legend jako Michail Uljanov, Nina Ruslanova, Andrej Abrikosov, Jurij Jakovlev, Jelena Dobronravova a dalších.

První filmová role Mariannu čekala ještě před zahájením studia ve filmu VISOKOSNYJ GOD (Přestupný rok 1961), kde hrála mimo jiné po boku Innokentije Smoktunovského. Stejný herec se objevil o tři roky později jako Hamlet ve stejnojmenném Shakespearově dramatu ve filmové verzi příběhu, kde Ofélii hrála Mariannina sestra. Shakespeare se ve filmu nevyhnul ani Marianně, ještě téhož roku se objevila v inscenaci ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY. Nehrála však ani hádavou Kateřinu, ani krásnou jemnou Biancu, což by se nabízelo mnohem spíš, ale pouze bezejmennou dámu a nakonec se neobjevila ani v titulcích filmu. Po generačním filmu JE MI DVACET LET (1964) následovala role krásky Veroniky v pohádce MĚSTO MISTRŮ (1965). Ve stejném roce hrála ještě jednu hlavní roli, tentokrát se jednalo o drama pojednávající o rozporech a provázanosti dvou generací; generace, která prošla válkou a té, která stála na prahu vesmírných cest. Pro Mariannu byla role ve filmu PEREKLIČKA (Hlášení) zajímavá ještě jiným způsobem. Zde se před kamerou setkala se svým budoucím švagrem, Nikitou Michalkovem. Jeho setkání s Marianninou sestrou Anastasií proběhlo stejného roku při natáčení VOJNY A MÍRU, kde Anastasija zazářila v roli Lízy Bolkonské. Pokud Hlášení bylo filmem o budoucím překročení hranic známého na cestě do vesmíru, film JMENUJE SE ROBERT (1966) tyto hranice už odvážným krokem překračuje. Marianna se v roli Táni setkává s robotem Robertem.  

Film o robotu Robertovi nebyl jediným filmem z žánru sci-fi, ve kterém hrála. V roce 1975 se objevila ve filmu KAPITÁN NEMO podle jednoho z nejslavnějších románů Julese Verna. Tento film nebyl jediným kostýmním dramatem, na němž se podílela. V roce 2010 byla vypravěčkou ve filmové minisérii Natalji Bondarčuk JEDINÁ LÁSKA MOJÍ DUŠE o Alexandru Sergejeviči Puškinovi.