Paul Frankeur (1905 - 1974)

Francouzský herec Paul Frankeur se k divadlu a filmu dostal až v bezmála čtyřiceti letech, pak ale dokázal zaujmout desítkami vedlejších rolí, známá je především jeho četnější spolupráce s Jeanem Gabinem. Narodil se v Paříži svobodné matce, která pracovala jako pradlena, absence otcovské autority a vyrůstání v chudinské čtvrti vyústila v Paulovo svobodomyslné cítění, které se projevilo již tím, že nedokončil školní docházku a poté vystřídal řadu zaměstnání, byl například dělníkem, řidičem i podomním prodavačem.

Během třiceti let od roku 1945 do své smrti stihl Paul Frankeur natočit kolem osmdesáti filmů, a i když hrál jen vedlejší role, dotvářel kolorit francouzské poválečné kinematografie. Připomeňme alespoň tituly, které vybočovaly z dobového průměru, jako byla Tatiho komedie JEDE, JEDE POŠTOVSKÝ PANÁČEK (Jour de fête, 1949) nebo několikerá spolupráce s André Cayattem (SPRAVEDLNOSTI JE UČINĚNO ZADOST – Justice est faite, 1950; VŠICHNI JSME VRAHOVÉ – Nous sommes tous des assasins, 1952; PŘED POTOPOU – Avant le déluge, 1954). Zajímavé příležitosti dostal i v adaptacích románů Emila Zoly (TEREZA RAQUINOVÁ – Thérèse Raquin, 1953; NANA, 1955).

S Jeanem Gabinem se Paul Frankeur setkal poprvé u filmu NESAHEJTE NA PRACHY (Touchez pas au grisbi, 1953), tady se ovšem jen mihnul v epizodní roli. Naopak v několika dalších Gabinových filmech dostal velké příležitosti, převážně v režii Gillese Grangiera (ZKRVAVENÁ HLAVA – Le sang à la tête, 1956; ČERVENÁ JE ŠPATNÁ – Le rouge est mis, 1957). Někdy spolu hráli zločince, jindy policisty (NOC A ZMATEK – Le désordre et la nuit, 1958), dvakrát spolu točili příběhy komisaře Maigreta, v režii Gillese Grangiera vznikl také titul mimo kriminální žánr TULÁK ARCHIMÉDES (Archimédé le clochard, 1959). Gabinovy filmy se i v 50. a 60. letech těšily značnému diváckému zájmu a jestliže s ním Frankeur natočil celkem 13 snímků, je nasnadě, že mu to pomohlo ke zviditelnění.

V šedesátých letech točil Paul Frankeur již o poznání méně, z jeho práce mimo Francii připomeňme italský film STATEK (La viaccia, 1961) režiséra Maura Bologniniho. Ve Francii znovu hrál v kriminálkách, jako policejní inspektor se objevil ve slavné gangsterce DRUHÝ DECH (Le deuxième souffle, 1966), mezitím absolvoval poslední setkání před kamerou s Jeanem Gabinem (HROM DO TOHO – Le tonnerre de Dieu, 1965). Zajímavou roli dostal v Astrucově válečném filmu DLOUHÝ POCHOD (La longue marche, 1966).