Agnieszka Holland 75 let

"Když máte uměleckou svobodu, touha zobrazovat detaily skutečnosti slábne” (z knihy "W poszukiwaniu siebie: twórczosc filmowa Agnieszki Holland”, 2001)

Hollandová je absolventkou pražské FAMU (1971). Začínala jako asistent režie u Krzysztofa Zanussiho: ILUMINACE (1973), pracovala u studií “X Film”, které řídil Andrzej Wajda, podílela se na Wajdově dramatu DANTON (1982) a napsala pro něj také pár scénářů. Jejím televizním filmovým debutem byl krátkometrážní WIECZÓR U ABDONA (Večer u Abdona, 1975), jejím prvním celovečerním filmem pak AKTORZY PROWINCJONALNI (Venkovští herci, 1980), jedna z vlajkových lodí filmové tvorby "morálního neklidu”, vyprávění o napjatých vztazích mezi členy jedné maloměstské divadelní společnosti, která měla být metaforou na tehdejší politickou situaci v Polsku. Na Filmovém festivalu v Cannes v roce 1980 získal film Cenu mezinárodní kritiky.

Režírovala divadelní hry, některé i se svým manželem Laco Adamikem. Před emigrací do Francie stihla Hollandová v Polsku zrežírovat pouze dva větší filmy: úspěšná HOREČKA (1980) a k režimu kritická KOBIETA SAMOTNA (Osamocená žena, 1981) – poslední těsně před vyhlášením výjimečného stavu v prosinci 1981 (oba filmy byly oceněny na polském filmovém festivalu v Gdaňsku, projekce druhého byla však na nátlak “shora” brzy zastavena a k vidění pak byla pouze na ilegálních kopiích). Další filmy už vytvořila v zahraničí. Brzy opustila poetický a poněkud surrealistický styl svých prvních filmů. Její ZDJECIA PRÓBNE (Kamerové zkoušky, 1977) bylo zřetelně ovlivněno Formanovým snímkem KONKURS (1963).

Hollandová získala nominaci na cenu Akademie pro “nejlepší zahraniční film” a cenu z festivalu v kanadském Montrealu za západoněmecké válečné drama o prchající Židovce BITTERE ENTRE (Angry Harvest, 1985.) Jejím zřejmě nejznámějším a nejoceňovanějším filmem je EVROPA, EVROPA (1991) podle románu “Byl jsem Hitlerjunge Salomon” Solomona Perela, který jako židovský mladík uprchl s rodiči po nástupu nacistů k moci z Německa do Polska a po vypuknutí války a německém vpádu pak s bratrem do Sověty okupovaného východu země. Po napadení Sovětského svazu v roce 1941 byl zajat, německého důstojníka však (svojí perfektní němčinou) přesvědčil, že je etnický Němec a později byl poslán do školy pro Hitlerjugend. V Německu se filmu dostalo pouze vlažného přijetí a tamní výbor ani nenapadlo ho v roce 1991 navrhnout na Oskara pro “nejlepší cizojazyčný film.” V USA se však snímek stal jedním z vůbec nejúspěšnějších německých titulů, získal Zlatý glóbus a nominaci na Oskara pro “nejlepší scénář” a ocenila ho i BAFTA.