Raymond Bernard (1891 - 1977)

Režisér Raymond Bernard vyrůstal v umělecky založené rodině, jeho otcem byl slavný francouzský dramatik Tristan Bernard (1866-1947), významným tvůrcem divadelních her byl také Tristanův nejstarší syn Jean-Jacques Bernard (1888-1972). Z uměleckého směřování vybočil prostřední syn Étienne Bernard, který byl profesorem medicíny a proslul zvláště v boji proti tuberkulóze.

Režijním debutem Raymonda Bernarda byla komedie LE PETIT CAFÉ (1919), natočená podle otcovy předlohy, následně natočil několik dalších, dnes již zcela zapomenutých filmů. Průlomem v dalším Bernardově směřování byl rok 1924, kdy spolu se dvěma přáteli z řad spisovatelů založil vlastní produkční společnosti Societé des grands films historiques. Již její název napovídal, jakou cestou se chtěl Raymond Bernard ubírat – realizovat filmy odkazující na bohatou francouzskou historii s důrazem na pozvednutí národního sebevědomí. Raymond Bernard od té doby natočil sice jen 24 filmů, několik z nich ale patří do zlatého fondu francouzské národní kinematografie. Vzhledem k tomu, že se často spoléhal na kvalitní literární předlohy, jeho filmy se později dočkaly nových verzí, které jsou dnes známější.

Hned první projekt Bernardovy filmové společnosti – historické drama ZÁZRAK VLKŮ (Le miracle des loups, 1924) – patří dnes k milníkům francouzského němého filmu. Tento středověký příběh s pohádkovými motivy se dnes považuje i za první francouzský fantastický film, dnešním divákům je bližší novější verze s Jeanem Maraisem známá pod názvem VE SLUŽBÁCH KRÁLE (1960). Dalším významným filmem Raymonda Bernarda z období němé éry byl historický příběh TARAKANOVA (1930) o záhadné samozvané dědičce ruského trůnu v 18. století (také tento film se dočkal nového zpracování, a to již v roce 1938).

Na rozdíl od jiných úspěšných režisérů zvládl Raymond Bernard bez problémů nástup zvukového filmu a na počátku třicátých let zabodoval dalším zajímavým titulem DŘEVĚNÉ KŘÍŽE (Les croix de bois, 1932), který se příběhem prostého vojáka vracel k nedávným událostem první světové války. Rok 1934 byl ve znamení dvou velkých Raymondových úspěchů založených opět na adaptacích osvědčených předloh významných spisovatelů. Jednalo se o komedii TARTARIN Z TARASCONU (Tartarin de Tarascon, 1934) a především velkolepě pojaté zpracování Hugových BÍDNÍKŮ (Les misérables, 1934) s velkorysou výpravou a hvězdným obsazením.