Josef Platz (1937 - 2024)

Vystudoval ČVUT s audiovizuální specializací. Od roku 1962 byl autorem, režisérem a mimem představení pantomimické skupiny Pantokabaret, která byla součástí KARlínského KULturního KAbaretu (Karkulka). Na Festivalu amatérské pantomimy v Litvínově v roce 1966 získává dokonce se scénkami „V kleci“ a „Autostop“ první cenu v soutěži jednotlivců. Tady se také seznamuje se souborem Pantomima Alfreda Jarryho, zejména s jeho hlavními autory - mimy Borisem Hybnerem a Ctiborem Turbou. V roce 1970 se C. Turba osamostatňuje a B. Hybner žádá Josefa Platze, aby Turbu nahradil v představení „Idioti“. Představení, poznamenané stupňující se náklonností B. Hybnera k alkoholu, ukončuje v roce 1972 zásah normalizačních úředníků, kteří Pantomimu Alfreda Jarryho bez udání důvodů ruší. Tím končí i Platzova kariéra mima na divadelním jevišti - pantomimě se věnuje už jen v televizi: natáčí instruktáž pantomimy s B. Hybnerem, hraje Architekta v experimentální televizní pantomimické pohádce ÚDOLIE VEČNÝCH KARAVÁN (1968, s B. Hybnerem i C. Turbou), v roce 1987 účinkuje v televizní adaptaci Hybnerova představení GAGMAN v roli pastora.

V 90. letech působí v rámci Producentského centra publicistiky a dokumentaristiky České televize jako vedoucí Tvůrčí skupiny Josefa Platze (později Tvůrčí skupiny č. 13). V jeho skupině vznikají například dokumentární cykly EVROPA A MY, EGO nebo DESET STOLETÍ ARCHITEKTURY. Od roku 1991 se věnuje i režii dokumentárních snímků. V roce 1991 natáčí půlhodinový dokument NENECHTE ZE MNE UDĚLAT BLÁZNA o Janu Zajícovi, posléze v roce 1995 s Dobroslavem Zborníkem realizují v koprodukci s Francií dvoudílný dokument o J. Palachovi a J. Zajícovi (společně natočili množství archivního materiálu o J. Palachovi a J. Zajícovi už v roce 1969 jako studenti FAMU). Režíruje také několik dílů z cyklu DESET STOLETÍ ARCHITEKTURY (např. BASILIKA SV. JIŘÍ NA PRAŽSKÉM HRADĚ, KLADRUBY U STŘÍBRA,…). Realizuje i dokumentární portréty – JIŘÍ GRUŠA (1995, natočen v cyklu GENUS), BARONKA SIDONIE NÁDHERNÁ ANEB KONEC ŠLECHTY V ČECHÁCH (2003), VÁCLAV BOŠTÍK (2005), KYTAROVÁ LEGENDA o hudebníkovi Jiřím Jirmalovi (2007). Společně s Tomášem Petráněm režíruje film TÝNSKÉ VARHANY (2001), dokumentující rekonstrukci nejstarších varhan v Praze, který získává v roce 2003 v soutěži Média na pomoc památkám (vyhlašované Sdružením Pro Bohemia a Syndikátem novinářů) první cenu Prix non-pereant.

V současnosti na pozvání B. Hybnera přednáší na Katedře pantomimy na HAMU o vyjadřovacích prostředcích filmu.

Manželkou Josefa Platze je spisovatelka Eda Kriseová, dcera Magdaléna Platzová je prozaičkou, překladatelkou a publicistkou.