Jarmila Kronbauerová (1893 - 1968)

Jarmila Kronbauerová se narodila 11. srpna 1893 v Praze do rodiny významného advokáta, novináře, spisovatele a divadelního kritika Rudolfa Jaroslava Kronbauera (1864 – 1915). Jejími tetami byly herečka Karla Wellsová (1862 – 1936) a zpěvačka Anna Kettnerová (1869 – 1960).

S hraním začínala v ochotnických souborech Volné divadlo a Divadlo umění. V lednu 1912 hostovala jako „Princezna Pampeliška“ u Vendelína Budila v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Nabídku na stálé angažmá ale odmítla a do konce roku hostovala na jiných oblastních scénách v Čechách.

Pohostinsky na konci roku 1912 vystoupila v činohře Národního divadla v Praze, jejíž řádnou členkou se vzápětí stala až do odchodu na odpočinek (prosinec 1913 – 1960), vyjma let 1942 – 1945, kdy musela z Národního divadla odejít kvůli židovskému původu svého manžela. Jako zpěvačka šansonů se uplatnila i na scéně kabaretu Červená sedma (1919 – 1920) a jako pantomimička roku 1922 v ND a v berlínské Státní opeře (1923).

Jarmila Kronbauerová zpočátku hrála „kalhotové“ chlapecké role a milovnické úlohy různých zhýčkaných dcerušek. Její vyšší postava, ostře řezaný profil tváře a uhlazené vystupování, salónní komika a jemný vtip ji následně zavedl do elegantních úloh v salónních francouzských bulvárních konverzačních hrách (kde měla nejčastěji za partnera Ottu Rubíka), kde rovněž využila svoji ironii, grotesknost, dikci, přesně rozvrženou výstavbu role s promyšlenou gradací.