Marie Štrosová-Steinerová (1923 - 2019)

Marie Štrosová-Steinerová se narodila jako Marie Minářová, nemanželská dcera operní pěvkyně Marie Minářové-Štrosové (1896–1968) a advokáta Františka Steina. V roce 1926 se matka provdala za herce Vladimíra Štrose (1902–1977), kterou malou Marii přijal za vlastní. Po Olomouci, Ostravě a Brně se usadili v Praze a Marie začala navštěvovat gymnázium ve Slezské ulici. Po maturitě roku 1941 se rozhodla studovat zpěv na pražské Státní konzervatoři, kterou absolvovala u profesorů Jana Hilberta Vávry a Běly Chalabalové-Rozumové až v roce 1948.

Následně zpívala v pražské Opeře 5. května (1945–1946), v opeře v Ostravě (1946–1948), kde již předtím (20. listopadu 1943) vystoupila v titulní roli opery „Rusalka“ Antonína Dvořáka. V roce 1948 se stala sólistkou opery Národního divadla v Brně, kde se z mladodramatické pěvkyně vypracovala na skvělou umělkyni v oboru dramatického sopránu v hlavních rolích našeho i zahraničního repertoáru. Až v roce 1981 odešla z této scény po třiatřiceti letech na odpočinek. Kromě operního zpěvu se v průběhu své pěvecké dráhy úspěšně věnovala i koncertní činnosti. V letech 1952–1977 nepravidelně s velkým úspěchem hostovala v opeře pražského Národního divadla („Dalibor“, „Její pastorkyňa“, „Rusalka“, „Dvě vdovy“, „Šárka“, „Fidelio“, „Aida“, „Elektra“, „Libuše“, „Káťa Kabanová“ atd.).

Marie Štrosová-Steinerová plně využívala svůj průrazný hlas, vrozený temperament, herectví založené na psychologické hloubce a mimickém umění. S postupem času se vyvinula v nejpřednější brněnskou operní zpěvačku, jejíž doménou byly úlohy janáčkovské a čapkovské. Zpívala v operách „Osud“ (Matka), „Její pastorkyňa“ (Jenůfa a Kostelnička), „Krútňava“ (Katrena), „Věc Makropulos“ (Emilie Marty), „Tosca“ (Floria Tosca), „Piková dáma“ (Elisa), „Rusalka“ (Cizí kněžna), „Prodaná nevěsta“ (Mařenka) apod.

Aby si přivydělala, statovala od šestnácti let ve filmu. Z četných statování nejvíce vzpomínala na malou epizodku přítelkyně Slávky Felixové (Lída Chválová) v komedii Martina Friče Tetička z roku 1941, poté na roličku v německém filmu Karel III. a Anna I. 1942). Díky úspěšným kamerovým zkouškám získala i svoji jedinou velkou a titulní plnohodnotnou filmovou úlohu. I když ji bylo pouhých devatenáct let vytvořila po boku Vlasty Buriana docela přirozený a civilní výkon.