František Vicena (1933 - 1984)

František Vicena se narodil 24. června 1933 ve Znojmě do výrazné hudební a divadelní rodiny. Mj. jeho příbuznými byl houslista Jaroslav Kocian a herec ND Miroslav Doležal. Odmaturoval, vystudoval herectví na brněnské JAMU (1955), režii a dramaturgii na DAMU v Praze (1967). Ještě za studií hrál v Rozhlasovém souboru Julia Fučíka a zpěváckém souboru Radost.

František Vicena byl přímočarým hercem zejména stylizovaných kladných hrdinů. Přesto řádka jeho rolí se jeví od dramat, komedie, tragikomedie až po muzikály. I přes střídmý herecký projev využíval nejvíce svůj hluboký znělý hlas. Z divadelní postav si uveďme inscenace „Romeo a Julie“ (Romeo), „Radúz a Mahulena“ (Radúz), „Cyrano z Bergeracu“ (Cyrano), „Žebrácká opera“ (Meckie Messer), „Každý něco pro vlast“ (správce), „Král Richard II.“ (Northumberland), „Korunní svědkyně“ (inspektor Hearn), „Dva šlechtici z Verony“ (Eglamour), „Já, k čertu žiju rád!“ (Řek Zorba), „Médea“ (Jason), „Obrácení Ferdyše Pištory“ (Pištora), „Ohňostroj“ (Obolský), „Na skle malované“ (Napověz), „Luigiho srdce“ (major Apelgat), „Hlava XXII.“ (plukovník Cathcart), „Stalo se v Chamonix“ (komisař), „Nejkrásnější válka“ (Thukidius), „Lesní panna“ (Jakub Závora), „Výnosné místo“ (Aristarch Višňěvský) atd.

K filmování poprvé „přičuchl“ jako desátník Ferda v ZATOULANÉM DĚLU (1958) Josefa Macha a zubař Ruda v krátké satiře Jindřicha Ference RUKA RUKU NEUMYJE (1958). V šedesátých letech na něho čekaly hlavně menší a střední postavičky v různých snímcích RYCHLÍK DO OSTRAVY (montér Franta), NADĚJE (inženýr), VOLEJTE MARTINA (montér v garážích), ve filmu Studia FAMU JEZERO (vedoucí tábora), ŠKOLA HŘÍŠNÍKŮ (dělník Rybák), TRANSIT CARLSBAD (příslušník StB), DĚDEČEK, KYLIJÁN A JÁ (bagrista Vítek), ZÁZRAČNÝ HLAVOLAM (otec) a KLEC PRO DVA (číšník v kavárně).

Během normalizace získal dokonce několik hlavních a výrazných rolí drsných hrdinů: předseda ilegálního výboru KSČ Jan Zika v Čechově politickém KLÍČI (1971), odbojář a strojvůdce Rudolf Čapek v trilogii DNY ZRADY (1973), SOKOLOVO (1974) a OSVOBOZENÍ PRAHY (1975) Otakara Vávry, s velkou dávkou nadsázky a parodie vytvořený říšský kancléř Adolf Hitler v Polákově časoprostorové Sci – Fi komedii ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM (1977) a k smrti utýraný starý mlynář Máchal v pohádce Hynka Bočana S ČERTY NEJSOU ŽERTY (1984), která měla premiéru až rok po jeho předčasné smrti.