V Massa Marittima, ve střední Itálii, se 6. srpna 1931 narodil Umberto Lenzi. Umberto se stal zejména v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století jedním z nejvýznamnějších režisérů a scénáristů italského filmu. Má na svém kontě přes šedesát režisérských a téměř padesát scenáristických počinů ve všech, v té době velice populárních žánrech, jako spaghetti westerny, giallo snímky, válečné filmy, poliziotteschi, peplums či horory. Opravdovou ikonou je zejména v žánru kanibalských hororů. Z politického hlediska, se Umberto považoval celý život za anarchistu, ve světě filmu zanechal stopu jako jeden z nejkreativnějších italských režisérů. Vzorem mu byli od počátku Samuel Fuller (1912-1997) a Raoul Walsh (1887-1980).
Umberto byl filmovým nadšencem již od školních let. Během těchto let, založil různé filmové fankluby. Po ukončení studií pracoval jako novinář pro různé toskánské noviny a časopisy. Zejména známá je spolupráce s časopisem „Bianco e Nero". Dále se živil také jako spisovatel a filmový kritik.
V roce 1957 se představil Umberto v první malé herecké roli, v Blasettiho snímku AMORE E CHIACCHIERE. První zaměstnání na druhé straně kamery, bylo v roli pomocného režiséra, kde je nejvýznamnějším počinem snímek APOCALISSE SUL FIUME GIALLO (1960) v hlavních rolích s Anitou Ekberg a Georgesem Marchalem. Debut jako asistent režie měl Umberto o rok později u filmu LE AVVENTURE DI MARY READ (1961). Kabir Bedi proslavil malajského hrdinu Sandokana, v seriálu ze sedmdesátých let, původní dva snímky o tomto hrdinovi však natočil Umberto.
Filmy SANDOKAN, LA TIGRE DI MOMPRACEM (1963) a I PIRATI DELLA MALESIA (1964) se natáčely zrovna v období politických změn v Malajsii. Po dobu tří let žil Umberto více na Dálném východě než v Římě. V roce 1963 vyhlásil Singapur samostatnost na Británii a stal se členem Malajsijské federace, ale po velkých neshodách vystoupil i z ní a stal se samostatným státem (9.8.1965). Snímky se tedy natáčely v ne zrovna klidné atmosféře.