Mistr barev a muzikálu se narodil do rodiny, která se svým stanovým divadlem objížděla městečka na americkém Středozápadě (divadlo posléze museli zavřít kvůli nástupu atrakce zvané film). Jako jediné z pěti dětí jejich italského otce, které přežilo rané dětství, skončil i malý Minnelli nutně u divadla. Od učednických zkušeností s výzdobou výloh se přes navrhování kostýmů a kulis dostal k režii prestižních revuí na Broadwayi.
Sám Minnelli štěstí na ženy neměl (našli se takoví, kteří i na základě jeho filmů zpochybňovali jeho sexuální orientaci). Tři z jeho čtyř sňatků skončili rozvodem, přičemž ten první a neslavnější – s Minnelliho filmovou chráněnkyní Judy Garlandovou – vyloženě nešťastně: Garlandová vedle emocionálních problémů trpěla i závislostí na lécích. Přesto se Minnellimu podařilo ve svém posledním filmu režírovat jejich slavnou dceru Lizu.
Jako režisér vynikal Minnelli pro svou schopnost evokovat city čistě stylovými prostředky: písněmi, tancem, sytými barvami, kulisou, jeřábovými záběry Význačný americký kritik Andrew Sarris o Minnellim prohlásil: „Má-li jako umělec fatální chybu, pak je to jeho naivní víra, že styl dokáže vždy přesáhnout podstatu a že to, jak se na svět díváme, je důležitější než svět samotný. () Pouze Minnelli za každých okolností věří, že jeho kamera má moc proměnit brak v umění a zrno v kaviár. Minneli věří víc v krásu než v umění.“