Josif Chejfic (1905 - 1995)

Josif Chejfic se narodil 17. prosince (podle juliánského kalendáře 4. 12.) 1905 v Minsku, studoval na Leningradském učilišti filmového umění a uměnovědu při Institutu dějin umění tamtéž (působení v Leningradě zůstává věren po téměř celý svůj umělecký život). Koncem 20. let získával praxi jako scénarista, střihač a asistent režie.

První skutečně významný film autorské dvojice Chejfic-Zarchi představuje DĚPUTAT BALTIKI (1937), u nás známý jako Profesor Poležajev, v hlavní roli s Nikolajem Čerkasovem natočený podle předlohy Neklidné stáří L. Rachmanova. Je řazen do linie filmů jako Čapajev či Trilogie o Maximovi, dramat socialistického realismu, kdy se hrdina (v tomto případě vysokoškolský profesor) staví v řad bolševické revoluce. Podobně ČLEN PRAVITĚLSTVA (1939, č. Členka vlády) líčí kariérní vzestup negramotné a manželem alkoholikem ponižované ženy - Alexandry Sokolovové - přes předsedkyni kolchozu až k nejvyšším dobovým politickým metám, představuje tak ukázku vzorového emancipačního dramatu.

V době 2. světové války pak vytvořili společný sovětsko-mongolský film JEGO ZOVUT SUCHE-BATOR (1942, č. Říkají mu Suche-Bator) - hrdinný epos o mongolském revolucionáři - a MALACHOV KURGAN (1944, č. Malachovská mohyla), inspirovaný bojem pěti sevastopolských námořníků, kteří s se granáty vrhli pod nepřátelské tanky. V roce 1945 vzniká i dokumentární RAZGROM JAPONIJI (č. Rozdrcení Japonska). Po skončení války pak dvojice Chejfic-Zarchi natáčí trojici filmů - VO IMJA ŽIZNI (1946, č. Ve jménu života) z lékařského prostředí, DRAGOCENNYE ZJORNA (1948, č. Černé na bílém) z novinářského a OGNJA BAKU (1950, č. Ohně Baku) z naftařského.

Po ukončení spolupráce s A. Zarchim vytvořil s D. Děrevjanským dokument MORDOVSKAJA ASSR, po záznamu divadelního představení (ve spolupráci s režisérkou N. Košerovou) leningradského Nového divadla s hrou V. Guseva Vesna v Moskve (1953, č. Jaro v Moskvě) vznikl (už v Chejficově samostatné režii) jeden z nejvýznamnějších snímků postalinského tání BOLŠAJA SEMJA (1954, č. Velká rodina) s debutujícím Alexejem Batalovem v jedné z hlavních rolí. Ten se objevil i v civilistní detektivce Dělo Rumjanceva (1955, č. Rumjancevův případ),v Dorogoj moj čelověk (1958, č. Můj nejdražší), Děň ščastja (1963, č. Den štěstí) - v obou ztvárnil roli lékaře - a i v první Chejficově adaptaci díla A. P. Čechova (a režisérově adaptaci klasické literatury vůbec) DAMA S SOBOČKAJ (1960, č. Dáma s psíčkem), která se stala mezinárodně nejrespektovanějším autorovým snímkem (vyznamenán v Cannes).