Rudolf Myzet se narodil 11. června 1888 v Horoměřicích u Prahy pod jménem Rudolf Procházka do rodiny mistra tesaře jako nejstarší ze třinácti dětí. Vyučil se krejčím ve Vídni a krátce pracoval jako krejčovský dělník. Roku 1906 se vrátil do Prahy, ale zvítězila touha po umění, než touha po vyučeném řemeslu. K divadelnímu herectví se vyškolil v herecké škole herce a režiséra Karla Želenského. Poté hrál u ochotníků a v Uranii v Holešovicích (1908 – 1909).
Na začátku 20. let začal spolupracovat hlavně s českou kinematografií. Byl prvním tajemníkem nové Organizace českého filmového herectva a redaktorem filmového časopisu „Český film“. Jako člověk se sociálním cítěním bojoval o zaopatření českých herců a byl často napadán za své komunistické ideály. Roku 1923 získal od Ministerstva školství a národní osvěty studijní pobyt v americkém Hollywoodu.
Místo zamýšlených dvou až tří let, působil v Hollywoodu v rozmezí let 1923 – 1947. Zde byl hlavně propagátorem českého filmového umění, poradcem u filmů ze středoevropského prostředí, hercem epizodních filmových rolí (např. THE GAY DECEPTION, THE SHEIK STEPS OUT, DANGEROUS TO KNOW, GATEWAY, BERLIN CORRESPONDENT, THIS LAND IS MINE, ACTION IN THE NORTH ATLANTIC aj.), dopisovatelem amerických a českých novin a autorem brožury „Masarykovo poselství“.
Jako filmový herec hrál už před první světovou válkou v německých filmech. V českém filmu se zjevil nejdříve v letech 1920 – 1923 jako herec: žurnalista (PLAMENY ŽIVOTA), sochař (ODPLATA), básník (MAGDALENA), havíř Macháček (ŠACHTA POHŘBENÝCH IDEÍ), Marian Klos (ROZTRŽENÉ FOTO), rytíř (PŘÍCHOZÍ Z TEMNOT), bratr Franík (KŘÍŽ U POTOKA), záhadný cizinec (CESTY K VÝŠINÁM), profesor (IRČIN ROMÁNEK I. a II.), Míla (BABIČKA), elegán (VENOUŠEK A STÁZIČKA), malíř Dušek (TY PETŘÍNSKÉ STRÁNĚ), král Ludvík Veliký (KORYATOVIČ), přítel (ZÁHADNÝ PŘÍPAD GALGINŮV) a neidentifikované role (ZA ČEST VÍTĚZŮ, MRTVÍ ŽIJÍ a PROČ SE NESMĚJEŠ).V této době se jednou posadil na režisérskou židli při natáčení prvního českého sociálního dramatu ŠACHTA POHŘBENÝCH IDEÍ (1921), jenž byl dlouho pokládán za ztracený, dnes už je opět nalezený.