Michele Soavi 66 let

„Nerad se opakuji. S každým filmem se snažím udělat něco nového.“

Na konci 70. let se Soavi dostal k prvním hereckým štěkům. Vůbec prvním byla minirolička ve válečném snímku Umberta Lenziho POSLEDNÍ ÚTOK. Po pár roličkách si ho všiml režisér Marco Modugno, jehož zaujal Michelův enormní zájem o filmovou tvorbu a poprvé mu dohodil funkci asistenta režie. První dohledatelným Soaviho asistenčním zářezem na pažbě byla hudební komedie FIGLIO DELLE STELLE z roku 1979. V tomto roce se také poprvé setkal se svým osudovým spolupracovníkem, legendou italského hororu Dariem Argentem. Argenta zaujal Soaviho cit pro filmařinu, podobný tomu jeho. Po roličkách v kriminálce Enza G. Castellariho IL GIORNO DEL COBRA a ve Fulciho PÁTERU THOMASOVI si Michela všimla neblaze proslulá legenda italského trashe Joe D´Amato. Nejprve se Michele objevil v D´Amatově hororu ROSSO SANGUE a jeho skandální verzi příběhu o Caligulovi (CALIGULA: LA STORIA MAI RACCONTATA). Poté již z Michela Joe udělal asistenta režie u své postapokalyptické sci-fi ANNO 2020 – I GLADIATORI DEL FUTURO z roku 1982. Ve stejném roce se Soavi ještě mihl v dalším Fulciho filmu ROZPAROVAČ Z NEW YORKU, ale především se opět setkal s Dariem Argentem a tentokrát již konečně pracovně. Dario obsadil Soaviho do role muže na pláži ve snech hlavního hrdiny v klasickém giallu TENEBRE. Michele byl navíc druhým asistentem režie, přičemž tím prvním byl Lamberto Bava. Soavi tak získal další bohaté zkušenosti a sbíral odvahu pro natočení vlastího kusu. O rok později se opět setkal s rozjíždějícím se Bavou, když znovu jako asistent režie a herec působil v jeho hororu LA CASA CON LA SCALA NEL BUIO, stejnou kombinaci funkcí také naposledy vyzkoušel u D´Amata v jeho další postapokalyptické sci-fi ENDGAME – BRONX LOTTA FINALE. Ve stejném roce se také pracovně setkal s další italskou legendou Ruggerem Deodatem, když byl obsazen do role proradného Jamese v akční sci-fi NÁJEZDNÍCI Z ATLANTIDY. Nenechala na sebe čekat i další kooperace s Bavou opět jako asistent a herec, jednalo se o akční krimi NIČITEL (1984) a kultovní horor DÉMONI (1985).

V roce 1985 nastal zásadní zlom v Soaviho kariéře, když si ho Argento přizval tentokrát již jako prvního asistenta do slavné PHENOMENY. Soavi zde dostal příležitost také poprvé skutečně režírovat, jednalo se v podstatě o videoklip k titulní skladbě PHENOMENY od bývalého člena Rolling stones Billa Wymana. Krátký film THE VALLEY obsahoval kromě záběrů na Wymana také scény z natáčení PHENOMENY a samotného filmu. Michele zde poprvé představil svůj styl vycházející nepokrytě z Dariovy tvorby s velkým důrazem na vizuální stránku. V témže roce byla Soavimu svěřena také režie dokumentu o Argentových filmech. Soavi se tak nastartoval pro svůj celovečerní debut. Opět se setkal s D´Amatem, kterému prezentoval svoji práci a ten mu dohodl jeho první regulérní film. Jednalo se o netradiční slasher JEVIŠTĚ DĚSU. Nízkorozpočtový horor o vrahovi v soví masce, který decimuje během deštivé noci v divadle celý soubor, se setkal s poměrně velkým mezinárodním úspěchem i přes malý rozpočet a v mnoha ohledech amatérské podmínky natáčení. Soavimu se podařilo mistrně skloubit hororový subžánr známý jako slasher s atmosférickým vyprávěním v Argentovském stylu. V témže roce stihl ještě spolupracovat na dalším Argentově opusu OPERA. Michele se pak začal poohlížet i po jiných vlivech a podařilo se mu získat funkci asistenta Terryho Gilliama, který v Itálii natáčel DOBRODRUŽSTVÍ BARONA PRÁŠILA. Nabytý novými zkušenostmi dostal Soavi opět příležitost od Argenta, jenž mu nabídl režii hororu SVATYNĚ, který Dario produkoval. Soavi měl v rukách poprvé větší rozpočet a film se stal velmi úspěšným. Další práce na sebe nenechala čekat, a tak v roce 1991 spatřil světlo světa další satanistický horor, tentokrát ve stylu Polanskiho ROSEMARY MÁ DĚŤÁTKO jménem SEKTA. V té době se začal Michele pomalu chystat na svůj opus magnum.

Na základě románu Tiziana Sclaviho Soavi v roce 1994 natočil a produkoval svůj nejslavnější kus DELLAMORTE DELLAMORE. Neobvyklá kombinace zombie komediálního hororu s existenciálním dramatem v hlavní roli s Rupertem Everettem slavila úspěch po celém světě. Například Martin Scorsese pronesl, že DELLAMORTE DELLAMORE považuje za jeden z nejlepších italských filmů 90. let. Paradoxně právě po tomto kasovním úspěchu si Soavi vybral pracovní pauzu, aby se mohl věnovat ženě a dětem. V rámci této pauzy odmítl i natáčení připravovaného amerického filmu OD SOUMRAKU DO ÚSVITU. Nedá se popřít, že Michelovi tímto přerušením tak trochu ujel vlak a k filmu se vrátil až koncem 90. let prací pro italskou televizi. Prvním filmem po mnoha letech byla TV kriminálka ULTIMO z roku 1999. V novém tisíciletí Soavi natočil několik televizních filmů, jako např. i u nás uvedené krimi BÍLÉ UNO či životopisný film o sv. Františkovi FRANCESCO. Jedinou vyjímku z čistě televizní produkce činí kriminálka MAFIE z roku 2006. O rok předtím si na Soaviho vzpomněl opět Terry Gilliam, když mu svěřil funkci druhého režiséra u KLETBY BRATŘÍ GRIMMŮ. Je jasné, že zlaté časy italského hororu potažmo italské kinematografie jsou pryč a nechme se překvapit, zda se Michelovi v této situaci podaří alespoň částečně navázat na úspěchy z přelomu 90. let.