Otakáro Maria Schmidt 63 let

Schmidt Maria Otakáro, vl. jm. Otakar Miloslav Maria Schmidt (* 28. 7. 1960 Plzeň) – režisér, scenárista, kameraman, herec a moderátor. Potomek středověkého šlechtického rodu Nowothů, s erbem. V mládí byl klavíristou, skautem, lehkým atletem a maturantem – původní profesí zámečník, pracoval v plzeňské Škodovce jako rýsovač, jako kulisák v Komorním divadle a strojník ve vodárně.

Je znám jako osobitý moderátor nejrůznějších festivalů a rozhlasových pořadů (např. Rádio Limonádový Joe), jako svérázný publicista, herec drobných rolí ve filmech Tomáše Vorla, O. Trojana, Milana Šteindlera, J. Svěráka, V. Chytilové a D. Kleina a také jako autor knih Tajů plný ostrov (1993), Hořící sny (1995) a Eliška má ráda divočinu (1997). Poslední z nich byla předlohou k jeho stejnojmennému celovečernímu hranému debutu, který zrealizoval roku 1999. Kromě něj realizoval i hrané televizní filmy jako HERBERT V RINGU (2008). Jako hudebník realizoval autorské CD Hořící sny.

Schmidtova tvorba je typická gejzírem nápadů, poťouchlostí, a až karnevalové barvitosti, což se projevuje i v jeho dokumentární filmografii. Typickými zástupci tohoto výrazu jsou snímky realizované v době studia na FAMU: JÍZDA SVATÉHO HUBERTA (1993), CARNEVALE DI VENEZIA (1995) a NEBE NAD MIKULOVEM (1995) – témata přímo vybízející k show, audiovizuálnímu lahůdkářství a intelektuální extravaganci. Podobně zrealizoval i dokument SOCHY SNOVÉ, ALE ODOLNÉ (Génius loci města Plzně v sochařském profilu V. Česáka, 2001), který je výtvarnou stylizací zcela prosycen; svým vkladem znásobil poetiku Boleslava Polívky v dokumentech o hercových aktivitách (OLŠANY OPEN 2000 – KRAJ, KDE SE KRÁVY MĚNÍ V KONĚ, 2000; CIRKUS PLUJE NOCÍ JAKO KARNEVALOVÁ LOĎ – putování po Moravě s Bolkem Polívkou a cirkusem Jo-joo, 2001, HRNEC SMÍCHU, 2004) a s patřičnou nadnášející „sklepáckou“ lehkostí natočil i portrét k padesátinám D. Vávry (MŮJ DŮM, MŮJ BRÁNÍK, 2006).

Po roce 2004, kdy přijal křesťanskou víru, se začala jeho tvorba viditelně zklidňovat, být soustředěnější a tematicky vyhraněnější – ve svých hodinových autorských hraných dokumentech pro ČT vzdal hold českému světci (NEJZNÁMĚJŠÍ ČECH-JAN NEPOMUCKÝ, 2007) a podrobně představil historii i současnost řádů jezuitského a salesiánského (NEJSME ANDĚLÉ, JEN DĚLÁME JEJICH PRÁCI, 2006; DEJ MI DUŠI A OSTATNÍ SI PONECH, 2008). I z dalších podobných témat, jako působení Farní charity ve Starém Kníně nebo o tradici Palackého Univerzity v Olomouci, dovedl vykřesat náboj a hravost, a to i prostřednictvím hraných prvků (filmy COKOLI JSTE UČINILI JEDNOMU Z TĚCHTO MÝCH NEPATRNÝCH BRATŘÍ, MĚ JSTE UČINILI, ONA TANČÍ S OLOMOUCÍ – O UNIVERSITĚ, KTERÁ MÁ DUŠI, oba 2008). Začal spolupracovat s náboženskou redakcí ČT na cyklech KŘESŤANSKÝ MAGAZÍN (2007), SVÁTEČNÍ SLOVO (Sváteční slovo kardinála Tomáše Špidlíka, 2005; Sváteční slovo kněze a motorkáře Jiřího Čepla, 2007; Sváteční slovo kněze Jana Hanáka, 2009), CESTY VÍRY (Moravští bratři ze Suchdola, 2005; Ora et labora v severních Čechách, 2007) a je autorem, režisérem a průvodcem rozsáhlého křesťanského cyklu pro mládež o symbolech a jejich významech pro lidský život PO HLADINĚ – díly mj. Symbol, Slovo, Číslo, Srdce, Manželství, Pohyb, Barva, Světlo, Oheň, Voda, Čas, Sny, Rituály, Země, Vzduch…(vše 2007 - 08).