Aleksandar Petrović (1929 - 1994)

Aleksandar Petrovič je považován za jednoho z nejvýznamnějších režisérů v historii a za ústřední postavu jugoslávského „nového filmu“. Pracoval také jako novinář, profesor na vysoké škole, či vedoucí bělehradského filmového studia. Narodil se v pondělí 14. ledna roku 1929 v Paříži. Ve stejném městě pak 20. srpna 1994 zemřel. Mezi těmito daty se odehrál příběh velkého filmaře, který byl ovlivněn také českou filmovou školou. Studoval v Praze na Famu, ale v roce 1948 musel školu opustit a vrátit se do vlasti. Poté vystudoval dějiny umění na univerzitě v Bělehradě. Později se znovu vrhnul na studium filmu, ale ani tentokrát mu nepřálo štěstí. V roce 1973 byl vyloučen po skandálu, rozvířeném okolo filmu PLASTICINI ISUS(1971), natočeným jeho přítelem Lazarem Stojanovičem. Provokativní snímek obsahoval mimo jiné kontroverzní scény s Adolfem Hitlerem a Josipem Brozem Titem a byl zakázán.

Další celovečerní film už natočil zcela ve vlastní režii a podle vlastního scénáře. V romantickém dramatu DVOJE (1961) se Petrovič věnoval problémům současné společnosti. Už zde jsou patrné některé prvky, které Petrovič uplatňoval i v následující tvorbě. Zkoumal především psychologickou stránku jednoho člověka v závislosti na způsobu života celé společnosti. Podobně Petrovič pracuje u svého dalšího filmu DANI(1963). Hlavním motivem jsou erotické vztahy mezi lidmi. Dostávají hrdiny do problémů a zároveň jim dávají naději na lepší zítřky. Ve své době se jednalo o odvážné dílo, ve kterém Petrovič proklamoval, že erotika je ve filmu opomíjena a je neprávem považována za neetickou. V roce 1965 natočil Petrovič válečný film TŘI, s Batou Živojinovičem ve vážné psychologické roli. Jeho postava Miloše nás provází třemi příběhy, kde na konci posledního z nich, se musí rozhodnout mezi ideologií a láskou. Americká filmová akademie nominovala snímek na nejlepší cizojazyčný film za rok 1967, ale úspěšnější byly nakonec OSTŘE SVLEDOVANÉ VLAKY (1966) Jiřího Menzela.

Po dvouleté odmlce následoval vrchol Petrovičovi tvorby, NÁKUPČÍ PEŘÍ (1967). Uplatnil zde své zkušenosti s dokumentárním filmem a pomáhá tak nahlédnout do způsobu života srbských Romů. Kromě malého počtu profesionálních herců v hlavních rolích, působí ve filmu velké množství tamních, většinou negramotných obyvatel. Přítomnost několika jazyků vyžadovala použití titulků i při projekci jugoslávskému publiku. Ve filmu zazněla také romská píseň Gejlem, gejlem, která je od roku 1971 oficiální romskou hymnou. Pro svůj další počin BRZY BUDE KONCE SVĚTA(1968) se nechal Petrovič inspirovat Dostojevského románem Běsi a zprávou o vesnickém zločinu. Příběh se odehrává v zapadlé, zablácené vesnici, v dekadentní společnosti lidí, kteří nevykazují známky žádných dobrých vlastností. Důležitou funkci v tomto snímku zastává hudba, která je zde postavena na úroveň dialogů.

Následný film MISTR A MARKÉTA (1972) vznikl v italsko-jugoslávské koprodukci. V hereckém obsazení, jako už mnohokrát nechyběl Bata Živojinovič a dal by se tak považovat za Petrovičova dvorního herce. Předlohou filmu byl stejnojmenný satirický román Mikhaila Bulgakova, publikovaný jeho ženou v roce 1966, tedy celých 26 let po smrti jeho autora. I další Petrovičův film vznikl v koprodukci, tentokrát francouzko-německé, podle knižní předlohy Heinricha Baella, který také upravil svůj román do podoby filmového scénáře. SKUPINOVÝ PORTRÉT S DÁMOU (1977) je řetězec historek souvisejících s vinou němců, za válečnou genocidu . Ve filmu zazářila známá německá hvězda Romy Schneider, která se proslavila rolí Bavorské císařovny Sissi.