Peter van Eyck bývá označován jako americký herec německého původu, jeho herecká kariéra zahrnuje ale i řadu filmů ve Francii i Německu a na svém kontě má přes 90 filmů různých kvalit, v nichž hrál podružné i hlavní role. Narodil se v německém Pomořansku ve vesnici Steinwehr, která je dnes součástí Polska a nese název Kamienny Jaz. Pocházel z pruské statkářské rodiny a otec pro něj plánoval vojenskou kariéru. Peter ale po studiích na střední škole odešel do Berlína, kde získal částečnou hudební průpravu, v roce 1931 kvůli svým antipatiím vůči vzrůstajícímu vlivu fašismu odešel z Německa. Třicátá léta prožil postupně v několika zemích, nejprve to byla Francie a Británie, poté v severní Africe Tunisko a Alžírsko, nakonec i Kuba a v roce 1937 zakotvil ve Spojených státech.
Van Eyck - i když sám antifašista - byl se svým zjevem chladného elegána se světlými vlasy a německým přízvukem obsazován do menších postav německých nacistů. Připomeňme například Sirkův film HITLERŮV ŠÍLENEC (Hitler's Madman, 1943), který ještě bez znalosti všech souvislostí reagoval na Heydrichův atentát (tady van Eyck hrál menší postavu příslušníka gestapa). První větší roli dostal ve Wilderově válečném filmu PĚT HROBŮ U KÁHIRY (Five Graves To Cairo, 1943), v němž se setkal i s dalšími emigranty z Evropy. Co se týče evropské emigrace, uveďme také, že s francouzským režisérem Julienem Duvivierem a po boku Jeana Gabina natočil film PODVODNÍK (The Impostor, 1943).
Když v roce 1943 získal Peter van Eyck americké občanství, narukoval do armády a zúčastnil se závěrečných bojů v Evropě. Po skončení války se vrátil do rodného Německa, kde několik let působil jako úředník ve správě kinematografie. Koncem čtyřicátých let se začal znovu objevovat před kamerou jako herec a jednu z hlavních rolí hrál například v nepříliš zdařilém filmu KRÁLOVSKÉ DĚTI (Königskinder, 1950) režiséra Helmuta Käutnera. Hrál také v dalších německých filmech, příležitostně znovu účinkoval i v hollywoodské produkci (LIŠKA POUŠTĚ - The Desert Fox: The Story of Rommel, 1951). Peter van Eyck se také mezitím znovu oženil a se svou druhou manželkou Inge von Voris měl dvě dcery, z nichž Kristina van Eyck (*1958) později zamířila též k herectví.
V roce 1952 začal pracovat ve Francii, v mezinárodním měřítku jej zviditelnila jedna z hlavních rolí německého uprchlíka Bimba v Clouzotově hodnotném titulu MZDA STRACHU (Le salaire de la peur, 1953). Tímto filmem odstartoval Peter van Eyck svou mezinárodní kariéru, nadále točil ve Francii a Německu, znovu i v amerických filmech natáčených v Evropě (LIDÉ Z TEMNOT - Night People, 1954; ÚTĚK ZA SLUNCEM - Run For the Sun, 1956), ke spolupráci jej přizval například Orson Welles, s nímž se znal již delší dobu (PAN ARKADIN - DŮVĚRNÁ ZPRÁVA - Mr. Arkadin, 1955). Velké příležitosti mu poskytl významný francouzský režisér Henri Decoin (ZAPALTE STŘELNÝ PRACH - Le feu aux poudres, 1957; NEZNÁMÝ V POZADÍ - Tous peuvent me tuer, 1957), ústřední pár vytvořil s mladou Marinou Vlady v kriminálce SOPHIE A ZLOČIN (Sophie et le crime, 1955) režiséra Pierra Gaspard-Huita.