Ginette Leclerc (1912 - 1992)   † 79 let

Francouzská herečka Ginette Leclerc se narodila jako Genevieve Menut Lucia a pocházela z Paříže. Její otec byl skromný hodinář, Ginette však toužila po jiném, lepším životě. Se svou nepoddajnou povahou utekla v sedmnácti letech z domova a provdala se za tanečníka Luciena Leclerca, který byl o šestnáct let starší. Také Ginette se pokoušela prosadit v tanci, ale nedařilo se jí, navíc stále trpěla odporem své rodiny. Na živobytí si začala vydělávat pózováním pro fotografy.

Leclerc spolupracovala s režiséry slavných jmen i s dnes již zcela zapomenutými tvůrci, častěji to byli například René Pujol, Christian-Jaque nebo Jack Forrester. Režisér Marc Allégret obsadil Ginette Leclerc do komedie HOTEL TOUHY SRDCE (L'hotel du libre échange, 1934) podle oblíbené divadelní předlohy Georgese Feydeau. Výraznou hereckou kreaci předvedla herečka jako manželka hlavního hrdiny v dramatu MUŽ ODNIKUD (L'homme de nulle part, 1936) režiséra Pierra Chenala. Zajímavou příležitost, opět v postavě manželky hlavního hrdiny, dostala ve venkovském dramatu PEKAŘOVA ŽENA (Le femme du boulanger, 1938) významného režiséra Marcela Pagnola. Zajímavé je, že v tomto filmu Ginette prakticky nepromluvila, protože scénář původně pro tuto roli počítal s americkou herečkou. Z této doby pochází také poměrně zdařilý film VĚZENÍ BEZ MŘÍŽÍ (Prisons sans barreaux, 1938). V roce 1939 se Ginette Leclerc rozvedla se svým prvním manželem, jeho jméno si ale již ponechala. Krátce nato se jejím druhým manželem stal herec Lucien Gallas (1904-1967), s nímž pak hrála například ve filmu LE VAL D'ENFER (1942).

Z řady dalších rolí stojí za zmínku kreace Denise, milenky hlavního hrdiny, v dodnes vysoce ceněném dramatu HAVRAN (Le corbeau, 1943). Vzhledem k omezené produkci filmů v době okupace se výrazně snížil i počet rolí Ginette Leclerc, přesto v letech 1940-1943 natočila dvanáct filmů, vesměs s velkými rolemi a hereckými partnery jako byli Pierre Fresnay, Tino Rossi nebo Jean Tissier. V době války se ale Ginette Leclerc zapletla s německými okupanty, s nimiž pěstovala přátelské styky a díky tomu také častěji než jiné herečky točila pro německou společnost Continental Film. Po osvobození byla proto odsouzena k devíti měsícům vězení za kolaboraci, následoval roční zákaz práce u filmu.

Poválečné osudy podobně postižených hereček měly vesměs stejný scénář, prakticky žádné z nich se nepodařilo obnovit předválečnou slávu, což se týká i Ginette Leclerc. Již v roce 1946 se sice vrátila k filmování a natočila dalších čtyřicet filmů, význam jejích rolí a později i četnost natáčení se ale výrazně zmenšily. Dvě velké role na ni čekaly ve filmech L'AUBERGE DU PÉCHÉ (1949) a UN HOMME MARCHE DANS LA VILLE (1949). Obecně v těchto letech proslula Ginette Leclerc postavami často lehkých žen, případně obětí vrahů, stala se tedy „nejznámější prostitutkou“ a „nejčastěji zavražděnou herečkou“ ve francouzském filmu.