Viliam Záborský (1920 - 1982)

Viliam Záborský se narodil 9. října 1920 ve Vráblech u Nitry. Roku 1940 odmaturoval na bratislavském gymnáziu a už za studií projevoval herecké a recitační vlohy: druhé místo v pražské celostátní recitační soutěži. Po maturitě začal se studiem na filozofické fakultě na univerzitě a na Hudební a dramatické konzervatoři v Bratislavě. Poté se až do své smrti stal na celých čtyřicet let členem činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě (1940 – 1982).

Byl charakterním hercem velkých rolí v domácím i světovém repertoáru: Vodník Ivan („Lucerna“), Herodes („Herodes a Herodias“), Marián („Polnočná omša“), Sir John Falstaff („Veselé paničky windsorské“), Porfirij („Platonov“), Galileo Galilei („Život Galileův“), V. I. Lenin („Akt uznání“ a „Muž s puškou“), Vypravěč („Vojna a mír“), Cléant („Tartuffe“), Panovník („Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou“), Almaviva („Figarova svatba“), Zachar Bardin („Nepřátelé“), Čackij („Hoře z rozumu“), Claudius („Hamlet“), Kreont („Král Oidipus“), Don Diego („Cid“), Richard Dudgeon („Pekelník“), Lorenzo („Romeo a Julie“), Eddie („Pohled s mostu“), Borkin („Ivanov“) apod. apod.

Dále se zjevil i v inscenacích „Hra lásky a náhody“, „Vilém Tell“, „Sen noci svatojánské“. Často hrál pod režijním vedením Jána Jamnického a Jozefa Budského. Ovšem filmové umění nikdy herecký um Viliama Záborského plně nevyužilo. Ve filmu debutoval díky českým filmařům.

Ve svém zcela prvním a zároveň jediném českém filmu stvořil menší úložku pacienta pedanta v dramatu BÍLÁ TMA (1948) podle námětu Růženy Fischerové „Děti této země“ a za režie Františka Čápa. Ještě tentýž rok se poprvé objevil před slovenskými filmovými kamerami jako francouzský partyzán François ve válečném dramatu Paľo Bielika VLČIE DIERY (1948) a jako referent osobního oddělení Jožko v komedii KATKA (1949) Jána Kadára.