Aldo Maccione 88 let

"Milý Bruno, měl jsi počkat až skončí Mike. Ale byla to jeho chyba, nemá padat tak pomalu. Padá bez zájmu, bez temperamentu - musíme to předělat." (Sergio Campanese - ZVÍŘE)

Aldo Maccione se narodil 27. listopadu 1935 v italském Turíně. Na konci 50. let, po té co vyhrál v jedné zábavné rozhlasové soutěži, získal stálé angažmá v turínském divadle a několik roků působil jako imitátor tehdejších předních hollywoodských filmových hvězd jako byli Jerry Lewis nebo Clark Gable. Později se přestěhoval do Paříže, kde se přidal ke svým krajanům vystupujícím jako umělecká skupina Brutos, kteří v divadle Olympia během přestávek bavili svými gagy diváky. Po rozpadu skupiny v polovině šedesátých let, založil podobně zaměřenou skupinu Tentos se kterou vystupoval několik roků v Barceloně.

V roce 1970 herce oslovil režisér Claude Lelouch, se kterým se znal ještě z působení v divadle Olympia, a po vzájemné dohodě jej obsadil do jedné z vedlejších rolí ve filmu ROŠŤÁK (1970). Svou spolupráci si zopakovali i v komedii DOBRODRUŽSTVÍ JE DOBRODRUŽSTVÍ (1972), kde se Aldo Maccione po boku slavnějších kolegů Lina Ventury nebo Charlese Dennera podílel na únosech prominentních osob. Daleko významnější dílem do mozaiky hercovi rozvíjející se filmové kariéry se stala role kulometčíka Tassina ve francouzské válečné komedii KAM SE PODĚLA SEDMÁ ROTA ? (1973), kde spolu s Pierrem Mondym a Jeanem Lefebvrem ztvárnili trojici spojařů, kteří se uprostřed chaotického ústupu francouzských jednotek před postupující německou armádou, snaží dostat zpátky ke svoji ztracené rotě. Komedie získala velký mezinárodní úspěch, ale pro samotného herce přinesla později i trpké zklamání, když jeho roli v dalších dvou pokračování válečné série ztvárnil Henri Guybet.

V následujících letech herec vcelku rovnoměrně rozděloval své role ve filmech italské a francouzské produkce, kde získával převážně role svůdníků vyznačujících se charakteristickou italskou elegantností a přímočarostí (pro tento druh postavy se v té době vžilo označení „Aldo de classe“). V rodné Itálii slavil úspěch především v komediích po boku Renato Pozzetta (DUE CUORI, ONE CAPPELLA (1975), FICO d´INDIA (1980), SONO FOTOGENICO (1980) nebo Edwige Fenech (40 GRADI ALL´OMBRA DEL LENZUOLO (1976), TAXI GIRL (1977), POLIZIOTTA A NEW YORK (1981), ale byly to zejména role ve francouzských bláznivých komediích, které Alda Maccioneho v mezinárodním kontextu nejvíce proslavily. Zde je na místě zmínit zejména slavnou komedii Clauda Zidiho ZVÍŘE (1977), kde si zahrál režiséra Sergio Campanese, „ubohého Itala ztraceného uprostřed Paříže“, který bezostyšně nadbíhá Raquel Welchové, snoubence Jean-Paul Belmonda. Úspěšná se rovněž ukázala jeho herecká spolupráce s Pierrem Richardem, kterému nejprve ve filmu JSEM NESMĚLÝ, ALE LÉČÍM SE (1978) pomáhá jako učitel v léčení citové nesmělosti a nabývání sebevědomí, získat srdce neznámé krásky, později ve filmu TO NE JÁ, TO ON (1980) si zahrál záletného herce Aldo Barazuttiho, pro kterého má Pierre Richard napsat scénář k jeho novému filmu.