Marie Glory (1905 - 2009)

Předválečná hvězda francouzského filmu Marie Glory se narodila v městečku Mortagne-au-Perche v Normandii, její skutečné jméno znělo Raymonde Toully. Její otec byl kadeřníkem, matka se věnovala malování. Rodina se později přestěhovala do Rouenu, kde Marie začala studovat. Již jako mladá dívka si byla vědoma svých fyzických předností a s podporou matky odešla do Paříže, kde se nechala zapsat do taneční školy. Vzápětí se stala vyhledávanou modelkou a úspěšnou účastnicí několika soutěží krásy. Z této pozice již nebyla dlouhá cesta do filmových ateliérů.

S grácií ale přešla i do zvukové éry a hned v jejím počátku natočila několik úspěšných titulů, mimo jiné veselohru KRÁL PAŘÍŽE (Le roi de Paris, 1930), která se později dočkala i anglické verze, znovu s Marií Glory v hlavní roli. V průběhu třicátých let natočila přes pětadvacet filmů, její doménou byly především nenáročné komedie, které se ovšem těšily značnému zájmu diváků. V hlavní roli po boku Jeana Murata hrála ve dvou na sebe navazujících filmech SEKRETÁŘKA (Dactylo, 1931) a SEKRETÁŘKA SE VDÁVÁ (Dactylo se marie, 1934), vyšší umělecké ambice mělo drama MUŽ BEZ SRDCE (L'homme sans coeur, 1936), v němž byla partnerkou Pierre Renoira. Z její další filmografie zasluhuje pozornost žánrově nevyhraněný Feyderův titul TOULAVÝ NÁROD (Les gens du voyage, 1938), jehož hlavní hvězdou ovšem byla režisérova manželka Françoise Rosay. Koncem třicátých let pak natočila dva filmy v Itálii, což byla její poslední práce před odchodem do emigrace.

V průběhu třicátých let se Marie Glory provdala za scénáristu Jacquese Constanta a spolu s ním na počátku války odešla z Francie; odchodem se chtěli na rozdíl od mnoha jiných vyhnout nutné práci pro Němce. Jejich první štací bylo Španělsko, následně pak Argentina, odkud Marie Glory pomáhala organizovat charitativní pomoc pro francouzské děti. Od roku 1942 pak žila v Alžírsku, kde se účastí na rozhlasovém vysílání podílela na de Gaullově protifašistickém odboji. Po osvobození se Marie Glory vrátila do Francie a dostalo se jí uznání za práci v době války, jako jedna z mála slavných hereček si díky emigraci dokázala uchovat vysoký morální kredit. Několikaletá absence před kamerou a ztráta vlivných kontaktů však vedly k tomu, že návrat na stříbrné plátno se jí nepodařil.

Menší role si v padesátých letech zahrála v několika italských filmech, nevelkou rolí se pak připomněla i francouzským divákům v komerčně úspěšné komedii ROZTOMILÉ BYTOSTI (Adorables créatures, 1952). Postavou matky hlavní hrdinky vstoupila znovu do dějin světového filmu se slavným dílem ... A BŮH STVOŘIL ŽENU (Et Dieu...créa la femme, 1956), v němž její dcerou byla vycházející hvězda Brigitte Bardot. S filmováním se pak rozloučila menšími úlohami ve dvou na sebe navazujících filmech KOČKA (La chatte, 1958) a KOČKA VYSTRKUJE DRÁPY (La chatte sort ses griffes, 1959).