Luciana Paluzzi 87 let

Italská herečka Luciana Paluzzi má za sebou bohatou, dnes již ovšem dávno uzavřenou filmografii v žánru převážně dobrodružných filmů, celosvětově známá zůstává dodnes díky bondovce THUNDERBALL (1965). Narodila se v Římě do rodiny důstojníka a na otcův popud začala studovat námořní školu v Miláně, díky své atraktivní vizáži se však již jako velmi mladá začala uplatňovat v modelingu. Náhodné setkání s vlivnými lidmi od filmu jí přineslo první malou roli v muzikálu JEHO VÝSOST ŘEKLA: NE! (Sua altessa ha detto no!, 1953), následně si ji diváci mohli všimnout v americkém oscarovém filmu TŘI MINCE VE FONTÁNĚ (Three Coins in the Fountain, 1954), který se natáčel v Itálii.

V lednu 1960 se Luciana Paluzzi v Las Vegas provdala za amerického herce Bretta Halseye (*1933), s nímž měla syna Christiana (*1961). V té době trvale žila v Americe, hrála v několika televizních seriálech, objevila se také ve filmu NÁVRAT NA PEYTON PLACE (Return to Peyton Place, 1961), kde hrála i s manželem Brettem Halseyem. Jejich manželství se ale rozpadlo již v listopadu 1961, Luciana pak Bretta obvinila z fyzického násilí a v březnu 1962 byli v Los Angeles rozvedeni.

Po návratu do Itálie hrála Luciana Paluzzi v televizním seriálu ZLOČIN A TREST (Delitto e castigo, 1963) na motivy Dostojevského románu, první hlavní roli dostala ve filmu TENTOKRÁT MLUVME O MUŽÍCH (Questa volta parliamo di uomini, 1963) po boku Nina Manfrediho, znovu točila také ve Francii (NEŘEST A CTNOST – Le vice et la vertu, 1963). Přelomem v její herecké kariéře se stala v pořadí čtvrtá bondovka THUNDERBALL (1965). Původně absolvovala kamerové zkoušky pro hlavní roli Domino Derval, tuto postavu však nakonec hrála bývalá Miss Francie Claudine Auger. Luciana Paluzzi dostala příležitost ve vedlejší úloze krásné, ale nemilosrdné vražedkyně Fiony Volpe. Nejprve byla zklamaná, že nehrála hlavní roli, s odstupem času ale přiznala, že záporná role byla zajímavější.

Účast na celosvětově úspěšné bondovce znamenala pro Lucianu Paluzzi další nabídky k filmování, velmi brzy ale zapadla do stereotypu žánru dobrodružných a špionážních, případně sci-fi filmů, z nichž valná část nepřesáhla ani dobový průměr. Připomeňme alespoň mezinárodně hvězdně obsazený film 99 ŽEN (99 mujeres, 1969) nebo velmi volnou adaptaci Verneovy literární předlohy KAPITÁN NEMO A PODMOŘSKÉ MĚSTO (Captain Nemo and the Underwater City, 1970). Později se objevovala hlavně v kriminálkách (PODSVĚTÍ ROZKAZUJE – La mala ordina, 1972; POLICIE SE DÍVÁ – La polizia sta e guardare, 1973). Její sláva však postupně začala upadat a po natočení amerického filmu ŘECKÝ MAGNÁT (The Greek Tycoon, 1978) na další hereckou kariéru rezignovala.