Erland Josephson (1923 - 2012)

Významný švédský filmový a divadelní herec, scénárista, režisér, producent, dramatik, spisovatel a básník Erland Josephson se narodil 15. června 1923 ve Stockholmu do prominentní židovské rodiny, která vždy projevovala vřelý vztah ke kultuře. Po studiích na Stockholmské univerzitě získal angažmá jako herec v divadlech v Hälsinborgu, Göteborgu a v roce 1956 se stal členem Královského dramatického divadla ve Stockholmu. O deset let později se zde stal po Ingmaru Bergmanovi uměleckým ředitelem, kterým zůstal až do roku 1975.

Pozice, kterou si Erland Josephson ve filmu vybudoval, jeho schopnost dokonale ztvárnit charakterní postavy a v neposlední řadě jeho vztah k umění a kultuře, to vše napomohlo tomu, že se o něj začali zajímat i zahraniční režiséři, jejichž jména byla a jsou ve světové kinematografii pojmem. Tento průnik za hranice Švédska přišel v roce 1977, kdy ve snímku MIMO DOBRO A ZLO italské filmařky Liliany Cavani ztvárnil postavu Friedricha Nietzscheho. Následovala spolupráce s režiséry Franco Brusatim (DIMENTICARE VENEZIA, 1980), Phillipem Kaufmanem (NESNESITELNÁ LEHKOST BYTÍ, 1988), Istvánem Szabó (HANUSSEN, 1988), Peterem Greenwayem (PROSPEROVY KNIHY, 1991) a především se sovětským géniem Andrejem Tarkovským (NOSTALGIE, 1983 a OBĚŤ, 1986). Byla mu dokonce nabídnuta role v hollywoodském trháku ČELISTI 2, odmítl ji však se slovy: „Radši bych svedl intelektuální bitvu s Liv Ullman, než bojoval s nějakými žraloky.“ Zde uvedený výčet filmů, v nichž Josephson hrál, však pochopitelně zdaleka není kompletní.

Erland Josephson není pouze herec. Jeho aktivity jsou rozsáhlé a úspěchy zaznamenává i v ostatních oblastech kulturního života. Pokud bychom ještě zůstali u filmu, není možné nezmínit jeho scénáristické a režisérské počiny. Spolupracoval na několika scénářích – mj. i s Bergmanem na LUSTGARDEN (rež. Alfa Kjellina,1961) a A CO VŠECHNY TY ŽENY (rež. Ingmar Bergman, 1964) – v obou případech pod pseudonymem Buntel Eriksson. Se Svenem Nykvistem a Ingrid Thulin spolurežíroval snímek EN OCH EN (1978), samostatně pak vedl filmy RÄTT UT I LUFTEN (1978) a MARMELADUPPROTET (1980). Jak je patrné z jeho scénáristických úspěchů, Josephson je též schopným mužem pera. Již od čtyřicátých let píše poezii i prózu (básnické sbírky Cirkel – 1946, Lyssnarpost – 1949, kolem patnácti románů, novel a biografických knih), napsal řadu her pro divadlo i rozhlas a publikoval články v periodickém tisku.

V roce 1959 se oženil s herečkou Kristinou Adolphson, herečkou byla i jeho druhá manželka Barbro Larsson. Erland Josephson má celkem pět dětí, z nichž dvě – Charlotta Larsson a Fanny Josephson – jsou také filmové a divadelní herečky. Josephson obdržel řadu filmových i literárních ocenění, byl též členem poroty na MFF v Benátkách v roce 1984. Trpí Parkinsonovou chorobou.