Italská herečka José Greci zahájila svou filmovou kariéru několika slibnými rolemi, pak se ale propadla do zástupu krásek, které byly spíše jen ozdobami průměrných počinů žánru sandálu a meče, případně špionážních filmů. Narodila se jako Giuseppina Greci v severoitalské Ferraře, jejím otcem byl novinář Luigi Greci, který se podílel na počátcích italského televizního vysílání. José Greci studovala herectví na Národní akademii dramatických umění a před kamerou debutovala poměrně velkou rolí v televizní adaptaci románu významné italské spisovatelky Grazii Deleddy RÁKOSÍ VE VĚTRU (Canne al vento, 1958).
Kromě Itálie točila také ve Francii, připomeňme alespoň filmové zpracování osvědčené literární předlohy NOSIČKA CHLEBA (La porteuse de pain, 1963) režiséra Maurice Cloche. V polovině šedesátých let rozšířila José Greci své aktivity o žánr špionážní, v němž opět dostávala hlavní role (MILIÓN DOLARŮ ZA SEDM VRAŽD – Un millione di dollari per sette assassini, 1967), objevila se i ve westernech (POHŘBĚTE JE HLUBOKO – All′ultimo sangue, 1968). Kromě filmu pokračovala i v práci pro televizi, příležitostně se věnovala i divadlu, počátkem sedmdesátých let se prosadila také jako televizní moderátorka.
Jestliže během šedesátých let natočila José Greci bezmála třicet filmů, v následující dekádě zájem o ni poklesl. Postihl ji osud řady pohledných hereček spojených s průměrnou produkcí v tehdy oblíbených žánrech, jejichž filmy ovšem vznikaly rychle a nedokázaly poskytnout hercům větší prostor. José Greci se naposledy objevila ve filmu POUTA (Catene, 1974), od té doby žije v soukromí.